Galerida cristata (Linnaeus, 1758) – chocholouš obecný

Řád: Passeriformes – pěvci, čeleď: Alaudidae – skřivanovití

Status: O, CR, BERN III

Popis: Chocholouš obecný je 17–19 cm velký pěvec z čeledi skřivanovití (Alaudidae), dobře poznatelný především díky své charakteristické chocholce na hlavě. Rozpětí křídel u dospělého jedince dosahuje 29–36 cm. Hmotnost se pohybuje v rozmezí 35–45 g. Zbarvení chocholouše je hnědavé s tmavým pruhováním na hřbetě. Břicho je světlejší, krémové nebo bílé. Chocholka je výrazná ve vztyčené pozici, ale i také mimo ni, přesahuje totiž výrazně temeno hlavy. U samců je vždy delší a souží k signalizaci během námluv nebo při obraně teritoria. Zobák je silnější, šídlovitý a slabě ohnutý dolů. Typický zpěv chocholouše je melodický a rytmický. K poslechu zde. Nejčastěji je ke slyšení během hnízdní sezóny.

Možná záměna: Díky výrazné chocholce na hlavě, ale také typickému chování a ekologii by nemělo být záměna např. se skřivanem polním (Alauda arvensis) častá. Oba druhy lze mimo chocholky rozlišit také pomocí zbarvení, kdy skřivan má hnědé peří s jemným pruhováním, které je kontrastnější a světlejší než u chocholouše. Skřivan má také delší ocas a celkově elegantnější vzhled. Chocholouš je více spjatý s lidskými sídly, zatímco skřivan preferuje přirozenou otevřenou krajinu.

Rozšíření: Chocholouš obecný obývá většinu evropského kontinentu, také severní Afriku a velké části Asie. V Evropě se vyskytuje především v jižní a střední části. Směrem na sever se jeho výskyt stává sporadickým a omezuje se na oblasti s otevřenými biotopy a lidskou činností. Zasahuje do jihozápadní Skandinávie, ale ve většině severní Evropy (např. ve Velké Británii nebo ve Finsku) chybí. V Asii zasahuje přes Turecko, Blízký východ a střední Asii až po Indii a Čínu. V severní Africe žije stabilní populace v Maroku, Alžírsku a Tunisku. Malé izolované populace se vyskytují v některých částech Blízkého východu a jižní Asie.

V České republice býval chocholouš hojným druhem na celém území. Od poloviny 20. století došlo k dramatickému úbytku populace. Dnes se vyskytuje především v nížinách jižní Moravy a Polabí, ale jeho populace je fragmentovaná a klesá.

Biologie a ekologie: Preferuje suché a otevřené oblasti, jako jsou pastviny, pole, okraje cest nebo kamenité pustiny. Často se také vyskytuje v městských aglomeracích, kde vyhledává prašné plochy a nezpevněné cesty. Původním biotopem chocholoušů byly stepi a polopouště. Později využívali otevřenou zemědělskou krajinu. Dnes převládají ruderální plochy, rumiště, staveniště, náspy železnic nebo silniční tělesa s velkým provozem a ruchem. Hnízdí jednotlivě, páry jsou trvalé a teritoriální a monogamní. Tok je typickým samčím tancem okolo samice. Hnízdo stav na zemi, obvykle dobře ukryté ve vegetaci. Samice snáší 3-5 vajec, která inkubuje přibližně 12-14 dní. Mláďata krmí oba rodiče a opouštějí hnízdo po dalších 10-12 dnech. Chocholouš je převážně všežravec, tedy potrava obsahuje jak semena, tak hmyz a drobné bezobratlé, ale i zbytky potravy v okolí lidských sídel. Rostlinná složka v potravě převažuje v zimních měsících a na podzim. Během jara a léta je pak vyšší zastoupení živočišné složky.

Ohrožení a ochrana: Chocholouš obecný patří mezi ohrožené druhy, a to z několika synergicky působících důvodů. Jedním z příčin jeho úbytku je vymizení pestré krajiny a mozaiky vegetace, která mu poskytovala přirození prostředí, úkryt i zdroj potravy. Dále jsou intenzitou používání pesticidů ovlivněny jeho potravní základny. V neposlední řadě došlo na spoustě míst ke ztrátě vhodného stanoviště vlivem asfaltování cest, změnou zemědělského hospodaření a úbytkem ruderálních ploch v okolí lidských sídel. Mezi důležité prvky ochrany chocholouše patří zachování stanovišť, tedy podpora pestré krajiny s mozaikou biotopů. Dále také omezení chemizace v zemědělství a podpora vhodných městských biotopů, tj. zachování vhodných nezpevněných ploch např. v průmyslových areálech a na periferiích měst. V neposlední řadě je nezbytné sledovat vývoj populace a chránit hnízdní lokality. 

Literatura: 

Hudec K., a kolektiv (1983): Fauna ČSSR, svazek 23, Ptáci 3/I. - Academia, Praha

Svensson L., Grant P. J. (2004): Ptáci Evropy, Severní Afriky a Blízkého východu. Praktická určovací příručka. - Svojtka, Praha.

Najdete zde již více než 3000 druhů rostlin, hub a živočichů!