Galeobdolon argentatum Smejkal – pitulník postříbřený
Syn.: Lamiastrum argentatum (Smejkal) Soják, Lamium argentatum (Smejkal) Henker ex G. H. Loos, Lamiastrum galeobdolon subsp. argentatum (Smejkal) Stace, Lamium galeobdolon subsp. argentatum (Smejkal) J. Duvign.
Čeleď: Lamiaceae – hluchavkovité
Status: nepůvodní druh

Popis: Vytrvalé rostliny s krátkým vodorovným oddenkem, poléhavými, kořenujícími výběžky a vystoupavými až přímými, nevětvenými, 20–45 cm vysokými, na hranách hustě chlupatými, v květenství příčně svraskalými lodyhami. Lodyžní listy jsou široce vejčité, trojúhelníkovité až okrouhlé, na bázi zaokrouhlené až klínovité, na okraji hrubě vroubkované, pýřité, na líci s nápadnou stříbřitě bílou kresbou, která pokrývá nejméně polovinu plochy čepele. Květenstvím jsou jako u ostatních zástupců čeledi lichopřesleny. Spodní listeny jsou podobné listům, nejhořejší jsou pak podlouhle kopinaté až podlouhlé, na bázi klínovité. Květy jsou poměrně velké. Koruna je žlutá, dvoupyská, s horním pyskem nápadně vyklenutým a dolním pyskem trojlaločným, rezavě skvrnitým. Plodem jsou tvrdky.

Možná záměna: Pitulník postříbřený lze od našich ostatních pitulníků, tedy pitulníku horského (Galeobdolon montanum) a p. žlutého (G. luteum), odlišit již na první pohled podle listů s nápadnou bílou kresbou, která zabírá obvykle více než dvě třetiny listu. K dalším znakům odlišujícím p. postříbřený od ostatních druhů patří např. příčně svraskalá lodyha v květenství, větší koruny a kalichy.

Rozšíření: Druh neznámého původu, který je často pěstován a zplaňuje. Vyskytuje se především ve střední a západní Evropě.

V ČR se vyskytuje poměrně hojně od nížin do podhůří, především v okolí lidských sídel.

Ekologie: Pitulník stříbřitý je pěstován jako půdopokryvná dekorativní rostlina na zahradách, v parcích a na hřbitovech. Poměrně často zplaňuje, a kromě okolí výše uvedených stanovišť se s ním lze setkat především na člověkem ovlivněných stanovištích v okolí lidských sídel, jako jsou příměstské lesy, zarostlé příkopy a křovinaté břehy vodních toků. Vyhovují mu stinná stanoviště s humózní, vlhkou půdou.

Hemikryptofyt, který kvete od dubna do června.

Význam: Dekorativní půdopokryvná rostlina, která byla pro vědu poprvé popsána z území České republiky (břeh Svratky v Brně) brněnským profesorem botaniky M. Smejkalem.

Taxonomická poznámka: Druh vznikl pravděpodobně jako mutant nebo hybrid v kultuře a posléze se rozšířil po Evropě. I přesto je považován za samostatný druh (případně poddruh), protože se od ostatních pitulníků liší řadou morfologických znaků, které se přenášejí i do potomstva a chová se tak vlastně jako samostatný biologický druh.

Rod Galeobdolon není řadou taxonomů uznáván a je řazen do rodu hluchavka (Lamium), kde jsou všichni jeho zástupci zařazeni jako poddruhy druhu Lamium galeobdolon.

Literatura:

Dvořáková M. (2000): Galeobolon Hudson. – In.: Slavík B. (ed.), Květena České republiky 6, Academia, Praha, 603–609.

Smejkal M. (1975): Galeobdolon argentatum sp. nova, eine neuer Verterer der Kollektivart Galeobdolon luteum (Lamiaceae). – Preslia 47: 241–248.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!