Galega officinalis - jestřabina lékařská

11. 8. 2014 vytvořil Václav Dvořák

Galega officinalis L. – jestřabina lékařská

Syn.: Galega vulgaris Lam., G. patula Steven

Čeleď: Fabaceae – bobovité

Status: nepůvodní druh

 

Popis: Bylina se silným, kůlovitým kořenem, vysoká až 1 m. Lodyhy přímé, četné, oblé, lysé. Listy složené z 5–8 párů lístků, podlouhlé až čárkovité, špičaté, často s nasazenou špičkou; palisty polostřelovité, dlouze zašpičatělé, zubaté. Květenství je přímý, bohatý hrozen; listeny neopadavé. Květy odstálé nebo nicí, pavéza světle modrá, křídla a člunek bělavě namodralý. Plodem jsou článkovité, nezploštělé lusky.

 

Rozšíření: Přirozený areál druhu není konkrétně znám, předpokládá se, že se druh vyskytuje od J a JV Evropy dále na východ do íránsko-turanské oblasti.

 

V České republice se často zdomácněle vyskytuje především v teplejších oblastech termofytika a v mezofytiku. Hojně roste především na jižní Moravě.

 

Ekologie: Jestřabina je rostlinou rumišť, okrajů cest, břehů vodotečí, mezofilních i zasolených luk. Preferuje půdy na živiny bohaté, těžší – hlinité a jílovité. Součást řady vegetačních typů.

 

Hemikryptofyt s fenologickým optimem od konce června do září.

 

 

Poznámka: Stará kulturní plodina pěstovaná jako pícnina, medonosná i okrasná rostlina. Hojně využívaná v lidovém léčitelství. Latinský název je odvozen od řeckého gala = mléko a agó = přinášet, což pravděpodobně poukazuje na skutečnost, že byla přidávána do píce skotu pro zvýšení dojivosti. Semena jsou jedovatá.

 

Literatura:


Chrtková A. (1995): Galega L. In.: Slavík B. (ed.), Květena České republiky 4, Academia, Praha, 364–365.