Fringilla coelebs - pěnkava obecná

3. 3. 2010 vytvořil Zdeněk Mačát

Fringilla coelebs Linnaeus, 1758 – pěnkava obecná

Řád: Passeriformes – pěvci, Čeleď: Fringillidae – pěnkavovití

Status: běžný druh

 

Popis: Pěnkava obecná je 14–16 cm velký pěvec, tedy srovnatelný s vrabcem. Jde o nejběžnější druh pěvce v celé Evropě. Pohlavní dimorfizmus je dobře znatelný ve zbarvení. Samci jsou pestře vybarveni, temeno a šíje jsou šedo-modré, hlava a hruď jsou rezavě červené. Kostřec je šedo-zelený, hřbet je červeno-hnědý. Na křídlech je dvojtá bílá křídelní páska, ocas po stranách rovněž bílý. Samice je zbarvena méně vyzývavě. Jsou zbarveny do šedo-zelené s nepatrným hnědým nádechem. Břicho šedo-bílé, bílé křídelní pásky jsou méně výrazné než u samců. Zobák je namodralý. Vejce jsou bílá, hnědě kropenatá.

 

Možná záměna: Pěnkavu obecnou je v ČR možné zaměnit snad jen v zimě a to s druhem, jež k nám zalétá v tuto dobu. Řeč je o druhu pěnkava jikavec (Fringilla montifringilla). Zbarvením jsou druhy podobné, leč odlišitelné. U pěnkavy obecné je zastoupení rezavo-červené barvy mnohem početnější, ať už na líci či zádech. Samotná sytost této barvy je u pěnkavy obecné výraznější. Pěnkava jikavec má naopak hlavu hnědo-šedo-černou.

 

Rozšíření: Euroasijský druh pěvce. Obývá celou Evropu, kde vytváří hned několik poddruhů, dále Asii (až Sibiř a Írán). S druhem je také možné se setkat na severních pobřežích Afriky. Tažný druh

 

V České republice jde o běžně se vyskytující druh na většině území (neobývá vysokohorské oblasti). Naši jedinci zimují v jihozápadní Evropě. Počet hnízdících párů se udává v milionech.

 

Biologie a ekologie: Pěnkava obecná obývá většinu typů lesů v ČR, parky i zahrady. Hnízdo staví v korunách stromů, ve vidlici dvou větví. Na stavbu používá mech, stébela a kořínky. Venkovní vzhled je velmi nenápadný, samice používá, jako maskovaní, lišejníky a pavučiny. Vnitřní výstelka je z peří a chlupů. Obecně se tvrdí, že hnízdo pěnkav je jedno z nejúhlednějších v přírodě.  Samice snáší do takto připraveného hnízda 3–6 načervenalých nebo modro-zelených vajec s typickými skvrnami. Hnízdění probíhá od dubna do června. Mláďata krmí oba rodiče a to výhradně živočišnou stravou. V dospělosti je však základem stravy potrava rostlinného původu (semena, bobule).

 

Hlas: Jeden z nejčastějších hlasů lesa. Kontaktní hlas pojmenovaný "volání deště", protože se jedná o jediný hlas v tichém lese najdete zde. Zpěv samce pak zde. 

 

   

 

Literatura:

 

Svensson L., Grant P. J. (2004): Ptáci Evropy, Severní Afriky a Blízkého východu. Praktická určovací příručka. - Svojtka, Praha.

 

Šťastný K., Hudec K. a kol. (2011): Fauna ČR, svazek 30/2, Ptáci 3/II. - Academia, Praha.