Filago vulgaris Lam. – bělolist obecný
Syn.: Gifola germanica (L.) Dumort., Filago canescens Jordan
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Status: C1
Popis: Bylina s přímou, plstnatou, hustě olistěnou lodyhou, vysokou do 35 cm. Na bázi často s vystoupavými větvemi. Listy kopinaté, zašpičatělé, plstnatě chlupaté, zúženou bází k lodyze přisedající, s čepelí na okraji mírně zvlněnou. Květenství je tvořené hustými kulovitými hlávkami uspořádanými do větveného vrcholíku. Zákrovní listeny zakončené žlutou osinkou. Květy žluté až načervenalé; nažky hustě papilnaté.
Možná záměna: Od ostatních zástupců rodu bělolist se tento druh liší žlutě zbarvenými zákrovními osinkami, jen na malé ploše chlupatými středními zákrovními listeny a zvlněným okrajem listů.
Rozšíření: Druh s primárně euroasijským areálem zahrnujícím oblast od Britských ostrovů až po SZ Írán. Chybí na Pyrenejském poloostrově a v Pobaltí a Malé Asii se vyskytuje spíše roztroušeně než v souvislém areálu. Je znám rovněž z Azorských ostrovů a sekundárně ze Severní Ameriky.
V České republice se druh vyskytoval vždy vzácně v teplejších oblastech především v okolí Prahy a v Bílých Karpatech a přilehlých oblastech nebo též na SV Moravě v okolí Metylovic. V poslední době je nalézán především v Milovicko-valtické pahorkatině na Mikulovsku.
Ekologie: Bělolist obecný preferuje stanoviště s nazapojenou vegetací, především okraje polí a cest, úhory, náspy, písčitá, málo úživná, slunná stanoviště. Je diagnostickým druhem pionýrské vegetace sv. Thero-Airion.
Jednoletý terofyt s fenologickým optimem od června do července.
Ochrana a ohrožení: Bělolist obecný není zařazen mezi zvláště chráněné druhy, ale v Červeném seznamu patří do kategorie druhů kriticky ohrožených, což odráží jeho nízký počet lokalit. Přestože byl v posledních letech nalezen na několika nových lokalitách, efemerní povaha jeho výskytu může nasvědčovat, že lokality mohou být záležitostí pouze několika let, než druh opět zmizí.
Poznámka: V posledních letech se od rodu bělolist (Filago) vylišuje rod bělolístka (Logfia), kam spadá i několik druhů na našem území se vyskytujících a dřívě řazených do rodu bělolist. Oba rody se liší především hustotou hlávek, přítomností/absencí špičky na zákrovním listenu a rozevřením listenů za plodu.
Literatura:
Štech M. (2010): Filago L. In.: Slavík B. & Štěpánková J. (eds): Květena České republiky 7, Academia, Praha, 90-94.
Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!