Euthystira brachyptera (Ocskay, 1826) – saranče zlatozelená

Syn.: Chrysochraon brachypterus (Ocskay, 1826)

Čeleď: Acrididae – sarančovití

Status: běžný druh

Popis: Samci dorůstají velikosti 14–17 mm, samice 19–22 mm. Křídla jsou redukovaná – krytky samců dosahují přibližně do poloviny zadečku; krytky samic jsou zakrnělé do podoby krátkých, růžově zbarvených šupin. Občas se ale vyskytnou makropterní letuschopní jedinci s křídly výrazně přesahujícími konec zadečku (viz 5. foto s makropterní samicí). Zbarvení těla obou pohlaví bývá svítivě zelené. Na téměř rovnoběžných postranních žebrech štítu je tenký bílý proužek. Pod ním se táhne široký tmavozelený pruh, který pokračuje na hlavě k očím a někdy i na opačnou stranu na zadeček. Krytky a často i stehna zadních nohou samic jsou růžově zbarveny. Samci jsou většinou bez růžového zbarvení, ale někdy se i u nich může na krytkách a stehnech objevit.

Možná záměna: Samice jsou nezaměnitelné, možná je ale záměna samců s příbuznou sarančí zlatavou (Chrysochraon dispar). Samci s. zlatozelené mají oproti samcům s. zlatavé kratší krytky (u s. zlatavé dosahují téměř ke konci zadečku) které jsou navíc na konci vykrojené (u s. zlatavé zaoblené). Další rozdíl je na konci zadečku samců, kdy s. zlatozelená má kratší subgenitální štítek než s. zlatavá. Kolena zadních nohou s. zlatavé bývají (na rozdíl od s. zlatozelené) ztmavělá. Vodítkem může být i celkové zbarvení těla – samci saranče zlatavé většinou nejsou tak intenzivně zeleně zbarvení jako saranče zlatozelená.

Rozšíření: Druh se vyskytuje od Pyrenejí (včetně malé oblasti na severu Španělska) přes velkou část Evropy, západ Ruska, Turecko a dále na východ po Kazachstán. V Evropě chybí na Britských ostrovech, ve Skandinávii a na většině Pyrenejského a Apeninského poloostrova.

V ČR rozšířený po celém území od nížin až do hor. Na vhodných lokalitách hojný, jinde méně početný.

Biologie a ekologie: Saranče zlatozelená preferuje vyšší zapojený porost na mezofytních až vlhkých místech (výjimečně i na suchých biotopech). Najdeme ji proto zejména na extenzivně obhospodařovaných loukách nebo pastvinách, často i na vyloženě zanedbaných a zarůstajících plochách.

Oplodněné samice kladou ootéky s 5–6 vajíčky do složených listů ve výšce 20–50 cm. Nymfy se líhnou na jaře a dospívají už v druhé polovině května (jedná se tedy o jeden z nejčasnějších druhů sarančí). Maximum výskytu dospělců je v červenci, jednotlivě přežívají až do října. Živí se listy bylin a travin.

Stridulace se skládá z izolovaných slok, vyluzovaných s poměrně dlouhými přestávkami. Je podobná stridulaci saranče zlatavé. Nahrávka zde.

Literatura:

Kočárek P., Holuša J., Vlk R., Marhoul P. (2013): Rovnokřídlí (Insecta: Orthoptera) České republiky. Academia, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!