Euproctis chrysorrhoea - bekyně zlatořitná

16. 11. 2017 vytvořil Ondřej Machač

Euproctis chrysorrhoea (Linnaeus, 1758) – bekyně zlatořitná

Čeleď: Lymantriidae - bekyňovití

Status: běžný druh

 

Popis: Délka těla 20–25 mm, rozpětí křídel 32–40 mm. Hlava a hruď je bíle ochlupená, hustými dlouhými chlupy. Tykadla jsou u obou pohlaví hřebenitá. Sosák je zakrnělý a dospělci nepřijímají potravu. Zadeček je u samců téměř celý rezavý, u samic v zadní části zakončen chomáčem rezavých chloupků. Křídla jsou čistě bílá, vzácněji na předních křídlech s drobnými černými skvrnkami. Nohy jsou bílé. Housenka je černohnědá s oranžovými bradavičkami a bílými a oranžovými pruhy po stranách.

 

Možná záměna: Záměna je možná zejména s podobnou bekyní pižmovou (E. similis), která má na spodním okraji předních křídel šedohnědé skvrnky a rezavě je zbarven jen konec zadečku. Podobné jsou také bílé bekyně z rodu Arctornis a Leucoma, ty ale nemají oranžové chloupky na zadečku.

 

Rozšíření: Evropský druh – Evropa, sever Afriky, Turecko až po Írán.

 

V ČR hojný druh, roztroušeně v nížinách.

 

Biologie a ekologie: Bekyně zlatořitná obývá světlé listnaté lesy (zejména doubravy a lužní lesy), lesostepi, křoviny, aleje, ale i sady, parky a zahrady. Létají v noci zejména od června do konce července, často přilétají na světlo. Po páření samice klade skupiny vajíček na listy stromů, které pak zakryje rezavými chloupky ze svého zadečku. Tyto chloupky jsou dráždivé a můžou způsobit, stejně jako chloupky housenek, na kůži alergické reakce. Housenky se líhnou v srpnu, přezimují pospolu zapředené v hnízdě na živné rostlině. Po přezimování pokračují v žíru a na noc se vrací zpět do svého společného hnízda, až po posledním svlékání se rozlézají a žijí samostatně. Živí se různými listnatými dřevinami, nejčastěji duby, jilmy, hloh, ale i ovocné stromy. Při přemnožení mohou vzácně způsobovat holožíry na ovocných stromech. Kuklí se na stromech v řídkém zámotku.

 

 

 

Literatura:


Macek J., Dvořák J., Traxler L. & Červenka V. (2007): Motýli a housenky střední Evropy Noční motýli I., Academia Praha.