Eubranchipus grubii - žábronožka sněžní

9. 6. 2008 vytvořil Ondřej Machač

Eubranchipus grubii (Dybowski, 1860) – žábronožka sněžní

Čeleď: Chirocephalidae – žábronožkovití

Status: KO, CR

 

Popis: Tělo je protáhlé měkké, složené z článků. Velikost kolem 30 mm. Na hlavě jsou nitkovitá nečlánkovaná tykadla prvního páru, druhý pár je mohutný, u samců mající tvar kleští, u samic jsou drobný zakrnělý. Samcům slouží tyto tykadla k uchopení samičky při kopulaci. Hruď se skládá z jedenácti článků, na každém článku je pár plovacích listovitých nohou. Zadeček se skládá z devíti článků, první dva nesou pohlavní orgány (u samic připevněny dva vaky s vajíčky). Na posledním článku zadečku jsou vidlicovité přívěsky.

 

Možná záměna: S dalšími žábronožkami, vzhledem k fenologii (jde o brzký jarní druh) je u nás nezaměnitelná. Určovací znaky žábronožek jsou zejména na tykadlech samců, žaberních nožkách atd.

 

Rozšíření: Střední Evropa, část Ruska, Ukrajina, Rumunsko, Litva, Dánsko, Švédsko a Francie.

 

V ČR vzácný druh, jen v nížinách, podél větších řek, např. v CHKO Litovelské Pomoraví, střední Polabí a jižní Morava.

 

Biologie a ekologie: Žábronožka sněžní se vyskytuje zejména v periodických tůních v lužních lesích od února do poloviny dubna. Na vhodných lokalitách se vyskytuje masově. Z vajíček které jsou závislé na vysychání nebo vymrznutí periodické tůně se v prvních jarních dnech líhnou, při teplotě vody okolo 5°C, larvy (nauplia), které během několika dnů dospívají. Žijí krátce a hromadně hynou.

 

Ohrožení a ochrana: Tento druh je ohrožen zejména nedostatkem vhodných biotopů, narušením vodního režimu v lužních lesích apod. Stejně jako listonozi a ostatní žábronožky je zařazena do seznamu zvláště chráněných živočichů jako kriticky ohrožená (KO).

 

 

Literatura:


Merta L., Zavadil V. & Sychra J. (2016): Atlas rozšíření velkých lupenonožců České republiky. AOPK ČR.

 

Šráměk-Hušek R., Straškraba M. a Brtek J. (1962): Lupenonožci – Branchiopoda. Fauna ČSSR, Svazek 16. ČSAV Praha.