Euborellia annulipes (Lucas, 1847) – škvor jižní

Syn.: Forficesila annulipes Lucas, 1847; Forficula annulicornis Blanchard, 1853; Anisolabis antennata Kirby, 1891; Anisolabis bormansi Scudder, 1893; Forficula equestris Gené, 1837; Anisolabis fallax Shiraki, 1905; Diplatys nana Burr, 1914

Čeleď: Anisolabididae

Status: nepůvodní druh

Popis: Délka těla se pohybuje podle různých zdrojů od 8 do 18 mm, samci jsou obecně menší než samice. Škvor jižní je apterní – zcela postrádá křídla. Tělo je zbarveno hnědě až černě. Nohy jsou žluté nebo krémové s příčnou hnědou páskou na každém stehnu (pásky mohou být nevýrazné nebo chybět u nevybarvených jedinců). Tykadla sestávají ze 14–18 článků (obvykle 16), přičemž první 3 články a také 2–3 články před koncem tykadla jsou světlé, ostatní tmavé. Zadeček je, jako u všech škvorů, zakončen „klíšťkami“ – štěty. Štěty samců jsou výrazně zahnuté směrem dovnitř; štěty samic jsou téměř rovné.

Možná záměna: Z našich původních škvorů je možná záměna se škvorem bezkřídlým (Chelidura acanthopygia), který se liší delšími a tenčími štěty a zavalitějším tělem. Ostatní naše druhy škvorů mají vyvinuta křídla (pokud se nejedná o nymfy). Ve sklenících a podobných místech, kde se škvor jižní u nás vyskytuje, připadá dále v úvahu výskyt jiných nepůvodních druhů škvorů – oproti nim lze škvora jižního poznat podle tmavých pásků na stehnech a podle tykadel se 14–18 články, jisté určení však vyžaduje odborníka.

Rozšíření: Kosmopolit rozšířený po celém světě. Původní areál druhu není s jistotou známý, ale předpokládá se, že jde o původem jihoevropský druh, který se prostřednictvím člověka rozšířil na další kontinenty. V USA byl poprvé zaznamenán již v roce 1884. V Evropě žije volně v přírodě v jižních státech (Portugalsko, Španělsko, Francie, Itálie, Chorvatsko, Řecko, Turecko), zavlečený synantropní výskyt je pak znám z Británie, Nizozemska, Německa, Švédska nebo Ukrajiny.

Z území ČR byl doložen jeden údaj již z roku 1902 z Ochozu u Brna. Od té doby byl škvor jižní objeven až v roce 2012, a to ve dvou sklenících v Praze (Suchdol, Vyšehrad) a v tropickém skleníku v ZOO Lešná u Zlína. Dále je znám též z tropického skleníku z Olomouce.

Biologie a ekologie: Škvor jižní vytváří ve sklenících fungující a v některých případech značně početné populace. Přes den se ukrývá pod kůrou, pod různými předměty nebo ve škvírách. Samice kladou snůšku o průměrném počtu 53 vajíček; snůšky mohou být postupně až 4. Vajíčka brání a čistí až do jejich vylíhnutí (inkubační doba se pohybuje v závislosti na teplotě mezi 6–17 dny). Nymfy rychle rostou a dospívají po dvou až třech měsících, přičemž procházejí 5 nymfálními stádii. Jedná se o všežravý druh, který se živí zejména měkkými rostlinnými částmi a drobným hmyzem. V některých zemích působí škody okusováním zeleniny a ovoce ve skladištích nebo poškozováním semenáčků rostlin na polích a v pěstírnách.

Literatura:

Anlaş S., Kočárek P. (2012): Current status of Dermaptera (Insecta) fauna of Turkey and Cyprus. Turkish Journal of Entomology 36: 43–58.

Kočárek (2015): Biologie, ekologie a fylogeneze rovnokřídlého hmyzu (Orthoptera) a škvorů (Dermaptera). Habilitační práce v oboru Ekologie. Univerzita Palackého v Olomouci.

Kočárek P., Dvořák L., Kirstová M. (2015): Euborellia annulipes (Dermaptera: Anisolabididae), a new alien earwig in Central European greenhouses – potential pest or beneficial inhabitant? Applied Entomology and Zoology 50: 201–206.

Langston R.L., Powell J.A. (1975): The Earwigs of California (Order Dermaptera). Bulletin of the California Insect Survey 20: 1–25.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!