Esox lucius Linnaeus, 1758 – štika obecná

Čeleď: Esocidae – štikovití

Status: LC, IUCN: LC

Popis: Štika obecná je 120–150 cm velká dravá ryba o hmotnosti 15–20 kg. Tělo je válcovitě protáhlé, hlava je z přední části nápadně zploštělá. Zadní část těla je  po bocích rovněž zploštělá. Hřbetní a řitní ploutev je výrazně posunuta na konec těla. Zuby štiky jsou malé a zakloněné dovnitř. Základní zbarvení je kombinace zelené, černé a žluté. Na bocích těla tyto barvy splývají a tvoří příčné pruhy. Břicho je bílé s jemnými šedými skvrnami. Intenzita zbarvení těla je hodně ovlivněna prostředím, ve kterém daný jedinec žije.

Možná záměna: Štika je typický druh dravé ryby, která u nás nejde zaměnit s jiným druhem.

Rozšíření: Druh je rozšířen v Severní Americe (od Aljašky po Východní pobřeží USA). V Evropě a Asii (až po Pacifik). V Evropě druh rozšířen na většině kontinentu, introdukován byl na Pyrenejský poloostrov, do Irska či na Azorské ostrovy.

V České republice jde o běžný druh ve stojatých i tekoucích vodách povodí Labe, Odry i Moravy. Od cejnového po lipanové (výjimečně do pstruhového) pásmo.

Biologie a ekologie: Štika je druhy obývají hlavně okolí dna tekoucích i stojatých vod s velkým migračním potenciálem. V toku vyhledává místa, kde voda příliš neproudí. Většinu dne tráví ve svém úkrytu, odkud pozoruje okolí a vyráží na lov kořisti. Hlavní aktivita štiky je za denního světla. Při lovu kořist uchvacuje rychlým pohybem, dlouho ji však v toku nepronásleduje. Hlavní složku potravy tvoří ostatní druhy ryb, někdy i obojživelníci či vodní hmyz. Reprodukce probíhá v jarních měsících. Dožívá se 30 let.

Význam: Biomeliorační druh - omezuje početnost ryb, které mají sklon k přemnožení. Významný druh pro sportovní rybolov. Kvalita masa na vysoké úrovni.

Literatura: 

Hanel L. & Lusk S. (2005): Ryby a mihule České republiky. Rozšíření a ochrana. - ČSOP Vlašim, Vlašim.

Najdete zde již více než 2900 druhů rostlin, hub a živočichů!