Ero aphana - ostník šestiskvrnný

1. 8. 2021 vytvořil Ondřej Machač

Ero aphana (Walckenaer, 1802) – ostník šestiskvrnný

Čeleď: Mimetidae – ostníkovití

Status: nehojný druh

 

Popis: Délka těla 2,5–4,2 mm (hlavohruď 1,3–1,5 mm). Hlavohruď je světle hnědošedá až žlutohnědá s tmavou kresbou, za očima zahnutými skvrnami a tmavým lemem. Zadeček je oválně kulovitý, světle hnědý s tmavými skvrnami a dvěma páry stejně velkých hrbolků, z nichž přední dva jsou sblížené a tvoří tak lichoběžník. Nohy jsou žlutohnědé s tmavými skvrnami. Přední dva páry noh prodloužené s řadou dlouhých ostnů na spodní straně holeně a metatarsech.

 

Možná záměna: Záměna je možná s ostatními našimi ostníky rodu Ero (v ČR 4 druhy). Běžník šestiskvrnný nemá na zadečku tak výrazné hrbolky jako ostník hrbolkový (E. tuberculata), ale naopak výraznější než ostník Cambridgeův (E. cambridgei) a ostník pavoukožravý (E. furcata). Jako jediný z našich druhů žije často také synantropně. Spolehlivé určení je podle kopulačních orgánů.

 

Rozšíření: Palearktický druh, široce rozšířen v Evropě, Střední Asii a v Severní Africe. Zavlečen byl např. do Austrálie.

 

V ČR nehojný druh, roztroušeně po celém území, zejména v teplejších oblastech. Mapa rozšíření zde.

 

Biologie a ekologie: Ostník šestiskvrnný žije na sušších biotopech, jako jsou světlé lesy v nižších polohách a jejich okraje, lesostepi, křovinaté stráně, sušší louky a vřesoviště. Čsto také synantropně v okolí lidských sídel, ve sklenících a zahradách. Žije skrytě ve stařině a mezi vegetací, na stromech a keřích a stěnách budov. Nestaví si sítě a stejně jako ostatní druhy ostníků vyhledává síťové druhy pavouků (Araneidae, Linyphiidae, Theridiidae), které v jejich sítích loví. Typický kokon na dlouhé stopce zavěšuje na vegetaci nebo v prasklinách zdí, ve výklencích apod. Na rozdíl od kokonů našeho nejběžnějšího ostníka pavoukožravého, jsou jeho kokony světlejší se zlatavými vlákny. V kokonu bývá 6–8 vajíček. Aktivní je zejména v noci. S dospělci se setkáme nejvíce od května do konce srpna.

 

 

 

Literatura:

 

Buchar J. & Růžička V. (2002): Catalogue of spiders of Czech Republic. Peres, Praha.

 

Kůrka A., Řezáč M., Macek R. & Dolanský J. (2015): Pavouci České republiky. Academia Praha.

 

Řezáč M. & Kotz M. (2021): Ostníci – piráti mezi pavouky. Živa 3/2021.