Erigeron muralis - turan pozdní

15. 1. 2017 vytvořil Václav Dvořák

Erigeron muralis Lapeyr. – turan pozdní

Syn.: Erigeron serotinus Weihe; E. corymbosus Wallr., E. crispulus Borb.

Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité

Status: běžný druh

 

Status: Bylina s krátkým oddenkem, přímou nebo mírně vystoupavou, hustě olistěnou, roztroušeně pýřitou, často do červena zbarvenou lodyhou, vysokou obvykle 35–45 cm. Přízemní listové růžice za květu obvykle zachované. Lodyžní listy na okraji výrazně zvlněné, někdy dolů zahnuté. Úbory válcovité; zákrov víceřadý, často načervenalý. Okrajové jazykovité květy vzhůru směřující, světle růžově fialové.

 

Možná záměna: Druh patří do agregátu turanu ročního, ale zejména díky zvlněným listům je dobře poznatelný od ostatních druhů. Nicméně je velmi variabilní ve výšce rostlin, bohatosti a větvení květenství, zřejmě v závislosti na ekologických podmínkách.

 

Rozšíření: Evropský druh rozšířený zejména v západní a střední části kontinentu s přesahem na jih podél Jadranského pobřeží do Černé Hory, na východ snad až po západní Ukrajinu.

 

V České republice se hojněji vyskytuje zejména v Českém krase, v Pražské kotlině, na Sušicku a třeba kolem Mohelna. Jinde roste spíše roztroušeně, chybí v regionech s plochým reliéfem jako je Opavsko a Třeboňsko.

 

Ekologie: Turan pozdní roste v rozvolněných travinných společenstvech, též na mezích a starších úhorech, lze jej nalézt i na okrajích lomů a hradních zříceninách. Preferuje mělké, vysýchavé, skeletnatější půdy.

 

Dvouletka až krátce vytrvalý druh s fenologickým optimem od července do září.

 

 

Literatura:

 

Šída O. (2004): Erigeron L. In. Slavík B. & Štěpánková J. (eds), Květena České republiky, vol. 7, Academia, Praha, 140–153.