Erebia euryale - okáč rudopásný

28. 7. 2019 vytvořil Stanislav Rada

Erebia euryale (Esper, 1805) – okáč rudopásný 

Syn.: okáč rudopásý

Čeleď: Nymphalidae – babočkovití

Status: běžný druh

 

Popis: Rozpětí křídel 38–42 mm. Křídla jsou z obou stran hnědá s pásem oranžových polí splývajících v širokou pásku. Uprostřed většiny oranžových polí jsou drobná černá očka (někdy s bílým středem). Na předním křídle je zpravidla 1. pole bez očka, 2. a 3. pole s očkem, 4. pole bez očka (nebo je očko ve 4. poli vysunuto výrazně vně), 5. pole opět s očkem, v 6. poli pak může ale nemusí následovat další očko. Spodní strana předních křídel je stejná jako svrchní strana, spodní strana zadních křídel samic se však liší – je zde žlutavá páska, se kterou sousedí tmavohnědá oblast s ostrou klikatou hranicí. V pásce také mohou být očka. Samci mají tuto pásku zbarvenu nevýrazně oranžovohnědě, také je však přítomna klikatá hranice s tmavou oblastí. Na vnějších okrajích křídel jsou bílé, tmavě skvrnité třásně. Zbarvení těla motýla je černé. Housenka je světle hnědá s tmavými a světlými podélnými proužky. Její tělo je hustě poryto krátkými chloupky. Tvar těla housenky je typický pro okáče, s dvěma výrůstky na konci zadečku.

 

Možná záměna: Velmi podobný je okáč černohnědý (Erebia ligea), který má i podobné biotopové nároky a mohou se s okáčem rudopásným vyskytovat společně. Liší se očkem ve 4. poli předního křídla vysunutým jen nepatrně vně (ale očko může stejně jako u okáče rudopásného chybět), dále přítomností voničkového pásma na předním křídle samců a nepřítomností žlutavé až bělavé pásky na rubu zadního křídla samic (ta je typická pro okáče rudopásného) – obě pohlaví okáče černohnědého ale mají v těchto místech výrazné bílé lemování (u okáče rudopásného nevýrazné).

Dále se oběma těmto druhům podobá okáč kluběnkový (Erebia aethiops, v Čechách velmi vzácný, na Moravě nezvěstný), který má oproti nim užší a kratší oranžové pásky na křídlech (zpravidla nedosahující okrajů křídla) a na rubu zadních křídel má 2 široké, ale nevýrazné světlé pásky, mezi nimiž je tmavé pásmo, jehož okraj je oproti dvěma předešlým druhům výrazně méně klikatý. Okáč rosičkový (Erebia medusa) je podobný ze svrchní strany, ale rub jeho zadních křídel je kromě oček zcela bez kresby. Zbývající naše druhy rodu Erebia – okáč horský (E. epiphron) a okáč menší (E. sudetica) jsou výrazně menší a liší se znaky v kresbě i tvaru křídel.

 

Rozšíření: Okáč rudopásný se vyskytuje v horských oblastech jižní a střední Evropy.

 

V ČR tento horský motýl obývá Šumavu, Krkonoše, Jizerské hory, Hrubý Jeseník, Králický Sněžník, částečně též Rychlebské hory (Smrk) a Orlické hory (Suchý vrch). V Českém lese vymizel v polovině 20. století; historický výskyt v Krušných horách je sporný.

 

Biologie a ekologie: Osidluje světliny, paseky nebo louky v horských lesích, horské údolní nivy a lesní okraje. Nejběžnější je při horní hranici lesa a vystupuje i nad ní; údolními nivami naopak může sestupovat až po nadmořskou výšku 600 m n. m. Motýli létají v jedné generaci ročně, od konce června do začátku září (délka výskytu dospělců je ale na konkrétních lokalitách kratší a je odvislá od nadmořské výšky – v nižších polohách létají dříve, ve vyšších později). Oplozené samice kladou vajíčka po jednom na listy trav. Housenky se živí listy tenkolistých horských trav – kostřava nízká (Festuca supina), smilka tuhá (Nardus stricta), metlička křivolaká (Avenella flexuosa) i jiné. Vývoj je dvouletý.

 

 

Literatura:

 

Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V., Weidenhoffer Z. (2002): Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II. SOM, Praha.