Equisetum pratense - přeslička luční

27. 10. 2012 vytvořil Václav Dvořák

Equisetum pratense Ehrh. – přeslička luční

Syn.: Equisetum umbrosum J.G.F. Meyer ex Willd..; E. drummondii Hooker; E. ehrhartii G.F.W. Meyer

Čeleď: Equisetaceae – přesličkovité

Status: LC

 

Popis: Přeslička s dimorfismem lodyh, kdy jarní plodná lodyha dorůstá 5–20 cm, je hladká, nevětvená, světle hnědá s oblým výtrusnicovitým klasem. Letní sterilní lodyha je vysoká až 50 cm, světle zelená, hluboce rýhovaná s řadou křemičitých hrbolků, tudíž je na dotyk hrubá. Lodyžní pochvy mají 10–20 špičatých zubů s nažloutlým suchomázdřitým lemem. Lodyžní větve jsou obvykle jednoduché, tenké a obloukovitě přepadávající.

 

Možná záměna: Habituelně nejpodobnější je přeslička lesní (Equisetum sylvaticum), která má lodyžní pochvy srostlé v rezavé laloky a lodyžní žebra nejsou na dotek hrubá. Zároveň její lodyžní větve se přeslenitě větví.

 

Rozšíření: Druh s rozsáhlým převážně cirkumboreálním areálem zahrnujícím severní část Velké Británie, Island, severní a střední Evropu, Kavkaz, Sibiř, Dálný východ a Severní Ameriku.

 

V České republice se vyskytuje roztroušeně a ostrůvkovitě. Vzácně lokality spadají do oblasti českého a méně častěji moravského termofytika. Optimum nalézá ve středních polohách do submontánního stupně. V sudetských pohořích vystupuje až nad 1000 m n. m.

 

Ekologie: Druh vázaný na převážně na lesní stanoviště a biotopy zahrnující lužní lesy, háje, příbřežní křoviny při vodotečích zejména v zařízlých údolích kaňonovitého charakteru. Preferuje humózní a vlhké půdy, spíše kyselejší. Součást vegetace sv. Alnenion a sv. Carpinion.

 

Vytrvalý hemikryptofyt, výtrusnicový klas dozrává v květnu až červnu.

 

Ochrana a ohrožení: Přeslička luční není řazena mezi zvláště chráněné druhy. V Červeném a černém seznamu cévnatých rostlina je především díky svému disjunktivnímu rozšíření na našem území řazena mezi málo dotčené druhy.

 

 

Literatura:

 

Guillon J.M. (2007): Molecular phylogeny of horsetails (Equisetum) including chloroplast atpB sequences. – J. of Pl. Res., 120/4: 569-574.

 

Hrouda L. (1988): Equisetum L. – In.: Květena České republiky, vol. 1., Academia, Praha, 212-223.