Epipactis greuteri - kruštík Greuterův

26. 7. 2011 vytvořil Václav Dvořák

Epipactis greuteri H. Baumann et Künkele - kruštík Greuterův

Syn.: Epipactis flaminia Savelli et Alessandrini

Čeleď: Orchidaceae - vstavačovité

Status: C1, CITES

 

Popis: Bylina vysoká 30-65 cm, zelená až tmavě zelená, autogamní. Lodyha lysá, jen pod květenstvím pýřitá, zelená, vzácně na bázi nafialovělá. Lodyžní listy v počtu 4-7, horní listy 1-3,5x delší než lodyžní články. Květenství je 10-30květý klas; vřeteno hustě pýřité; nejdolnější listeny úzce kopinaté 2-3x delší než květy. Květy se otvírají neúplně nebo naopak široce; vnější okvětní lístky zelené; postranní vnitřní okvětní lístky světle zelené. Epichil dolů ohnutý, srdčitý, širší než dlouhý; bělavý s nazelenalým středem. Vchod do hypochilu připomíná písmeno V, hypochil uvnitř zelený nebo hnědozelený; sloupek štíhlý; prašník vejcovitý; brylky rozpadavé; blizna čtvercovitá, kolmá k podélné ose sloupku; rostelum směřuje k bázi prašníku a nemá rostelovou žlázku; klinandrium malé; semeník směřuje dolů, je úzce vřetenovitý, zbarvený zeleně, na bázi někdy nafialověle. Plodem jsou tobolky.

 

Možná záměna: Kruštíky patří k obtížněji určitelným rostlinám. Jejich hlavní determinační znaky nalézáme v květech. Botanikové mají pro popis morfologie květu zavedenou velmi obšírnou terminologii s řadou drobných znaků ve stavbě květu. Kruštík Greuterův patří mezi méně zaměnitelné taxony. Má specifické stanovištní nároky, kříží se relativně vzácně. Podobný mu může být velmi vzácný kruštík nepravý (Epipactis pseudopurpurata), který je drobnější, celkově modrofialově naběhlý s menším poměrem mezi délkou lodyžních článků a délkou listů. Pozor bychom si také měli dát na kruštík růžkatý (Epipactis muelleri), který má hruškovitě protáhlý nikoli úzce vřetenovitý semeník a zároveň prašník je růžkatě protáhlý, jak napovídá druhový název.

 

Rozšíření: Druh nevelkého, převážně středo(jihovýchodo)evropského areálu, dosahující západní hranice areálu v Německu. Jižní resp. JV hranice je vymezena severní Itálií, Chorvatskem a Řeckem. Většina lokalit je soustředěna do centrální části areálu v České a Slovenské republice.

 

V ČR se vyskytuje především v severní polovině státu, jak v Čechách, tak na Moravě. Je znám především z Hostýnských vrchů, Moravského krasu, Drahanské vrchoviny a Poorličí. Rozšíření není dokonale známo, jelikož druh je v terénu často přehlížen. Preferuje polohy v suprakolinním až montánním výškovém stupni.

 

Ekologie: Kruštík Greuterův je výrazným sciofytem, rostoucím v silně zastíněných místech v jedlobučinách a smrčinách. Téměř výhradně se vyskytuje na stržích zařízlých koryt lesních vodotečí v těsné blízkosti vody. Preferuje vlhká a chladná mikrostanoviště a půdy s obsahem či příměsí vápnité složky. Velmi dobře snáší bleskové povodně, které se korytem občas přeženou. Populace jsou obvykle chudopočetné čítající několik jedinců.  Je součástí lesní vegetace sv. Fagion, Luzulo-Fagion či Tilio-Acerion.

 

Geofyt kvetoucí poměrně v krátkém období od července do srpna.

 

Ochrana a ohrožení: Druh není řazen mezi zvláště chráněné druhy. V Červeném a černém seznamu je veden jako kriticky ohrožený. Stejně jako většina orchidejí se i na tento druh vztahuje úmluva CITES. Lokality nejsou obvykle územně chráněny. Při šetrném způsobu lesního hospodaření snad nehrozí vymizení z míst výskytu. Ovšem stanovování možných příčin úbytku je obecně u autogamických kruštíků ošemetná záležitost. O biologii i ekologii těchto druhů se příliš neví, jak již bylo zmíněno populace jsou chudopočetné a často se jedinci "stěhují" podél toku. Některé roky kvetou vzácně, často jim květenství ukousne zvěř.

 

Poznámka: Vzácně se kříží s kruštíkem širolistým (Epipactis helleborine), kříženec je označován jako Epipactis ×breinerorum Batoušek.