Epilobium palustre - vrbovka bahenní

12. 10. 2022 vytvořil Václav Dvořák

Epilobium palustre L. – vrbovka bahenní

Čeleď: Onagraceae – pupalkovité

Status: NT

 

Popis: Bylina s výběžkatým oddenkem. Lodyha přímá nebo obloukovitě vystoupavá, obvykle jednoduchá, oblá, bez sbíhavých linií nebo jen s dvěma úzkými řadami chlupů, v květenství někdy žláznatě chlupatá, vysoká 10–70 cm. Listy převážně vstřícné, horní střídavé, podlouhlé, 6–10krát delší než široké, klínovitou bází přisedlé, celokrajné, na okraji obvykle podvinuté, matně zelené. Květy malé; korunní lístky vykrojené, růžové; blizna celistvá, kyjovitá, kratší než čnělka. Tobolky a semeníky hustě jemně pýřité. Semena obvejčitě vřetenovitá, zúžená k oběma koncům, se zřetelným límečkovitým přívěskem.

 

Možná záměna: Jako jediný druh vrbovky s kyjovitou bliznou má celistvé listy. Podobná je vrbovka alpská (Epilobium alpestre), která má listy po 3–4 v přeslenech.

 

Rozšíření: Druh s rozsáhlým cirkumboreálním areálem, který zahrnuje Evropu, Asii a Severní Ameriku.

 

V České republice se vyskytuje roztroušeně, místy i hojně, s těžištěm rozšíření ve středních polohách mezofytika a v oreofytiku. V nížinách roste mnohem vzácněji, především v částech s vhodnými biotopy, avšak místy, zejména v některých částech jižní Moravy chybí.

 

Ekologie: Tento druh preferuje otevřené biotopy, jako jsou vlhké slatinné a rašelinné louky, břehy vodotečí, vlhké příkopy, okraje pramenišť a zrašelinělé břehy stojatých vod. Méně často roste na sekundárních stanovištích ovlivněných dřívější lidskou činností, jako jsou pískovny a kamenolomy. Preferuje půdy trvale mokré nebo zamokřené. Je součástí vegetace podhorských nelesních pramenišť sv. Epilobio nutantis-Montion fontanae.

 

Hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od července do září.

 

Ochrana a ohrožení: Vrbovka bahenní není řazena mezi zvláště chráněné druhy, v Červeném seznamu je veden v nízké kategorii téměř ohrožených druhů (NT). S rozsáhlým odvodňováním a přeměnou mokřadů na zemědělskou půdu druh v průběhu 20. století zejména v nížinách výrazně ustoupil.

 

 

Literatura:

 

Smejkal M. (1997): Epilobium L. In: Slavík B. (ed.), Květena České republiky, vol. 5, Academia, Praha, 99–132.