Drosera intermedia - rosnatka prostřední

20. 8. 2012 vytvořil Václav Dvořák

Drosera intermedia Hayne – rosnatka prostřední

Syn.: Drosera longifolia L.

Čeleď: Droseraceae – rosnatkovité

Status: C1, §1, ČK

 

Popis: Drobná rostlina se vzpřímenými listy v přízemní růžici zbarvenými hnědočerveně; čepel klínovitě obvejčitá, na rubu lysá, na líci hustě pokrytá tentakulemi. Stvol obvykle jeden, postranní, 2-4 cm vysoký, až 2x delší než listy. Květy stopkaté, bílé. Plodem jsou podelně brázdité tobolky.

 

Možná záměna: Rosnatka prostřední je náš jediný zástupce, kterému stvol vyrůstá z boku listové růžice. Čepel listů je zaměnitelná s listy rosnatky anglické (Drosera anglica), které jsou užší s delšími řapíky.

 

Rozšíření: Druh s amfiatlantským areálem, tedy zahrnujícím východní pobřeží Severní Ameriky a západní Evropy. V Evropě roste především v západní části od polárního kruhu po Portugalsko. Na kontinent proniká zhruba na Ukrajinu, do jižní části Karpat, izolovaně roste na Kavkaze.

 

V České republice se druh vyskytoval vždy velmi vzácně především v suprakolinním stupni s těžištěm rozšíření na Třeboňsku. Historicky je udáván rovněž z Českého lesa. Za sporné jsou považovány výskyty v Jizerských horách a ve Slavkovském lese. Jsou známy některé vysazené populace na Dokesku. Na Moravě druh neroste.

 

Ekologie: Druh vázaný na rašeliniště, méně často na vrchoviště. Preferuje mělké vody resp. šlenky a tůně, obnažené substráty nebo porosty rašeliníku. Snáší zaplavování lokalit, dokáže vykvést pod vodou a vytvářet natantní růstové formy.

 

Hemikryptofyt s optimem růstu a kvetení od června do září.

 

Ochrana a ohrožení: Náš nejvzácnější zástupce rodu rosnatka. Je veden mezi zvláště chráněnými druhy jako kriticky ohrožený taxon. Stejný status ohrožení mu patří i v Červeném a černém seznamu cévnatých rostlin. Lokality jsou územně chráněny a zahrnuty jednak do CHKO Třeboňsko a jednak do několika maloplošně chráněných území. Rosnatka prostřední je přirozeně vzácným druhem, i tak z několika lokalit vymizela především vinou odvodňování. Několik populací bylo uměle posíleno vysazováním a na pár lokalitách je prováděn pravidelný managment, který spočívá např. v rozvolňování kompaktních porostů orobince.

 

 

Literatura:


Čvančara A. (1997): Drosera L. – In.: Slavík B.(ed.): Květena České republiky 5, Academia, Praha, 48-52.