Dreissena polymorpha - slávička mnohotvárná

3. 10. 2008 vytvořil Ondřej Machač

Dreissena polymorpha (Pallas, 1771) - slávička mnohotvárná

Třída: Bivalvia - mlži

Status: nepůvodní druh

 

Popis: Malý mlž, s délkou lastury 26-30 mm. Lastura je téměř trojúhelníkovitá se silnými stěnami. Zámek je bez zoubků. Zbarvení lastury je světle šedé až béžové s nepravidelnými, tmavými, klikatými pruhy. Žije přisedle.

 

Rozšíření: Palearkt (Evropa), rozšířila se i do USA. Původně v deltách řek ústících do Černého a Kaspického moře.

 

V ČR zejména v povodí Labe a Moravy. Populace v povodí Labe je zavlečená lidskou činností, slávička se sem dostala z Německa (lodní dopravou, vodním ptactvem). Nálezy z povodí Moravy, můžeme považovat za přirozené šíření tohoto druhu.

 

Biologie a ekologie:: Se slávičkou mnohotvárnou se setkáme zejména v klidných povodích velkých řek, ale i ve stojatých vodách - v jezerech, zatopených pískovnách i lomech. Často v nádržích vzniklých po těžbě sedimentů (pískovny atd.). Vyhýbá se rybníkům a vodám s vysokou eutrofizací. Ve vhodném prostředí je můžeme najít ve velkém množství jak na mělčinách, tak v hloubkách. Slávička žije přisedle, v koloniích na různých předmětech (kameny, kusy dřeva, ale i na schránkách živočichů), přichycena byssovými vlákny. Vzácně žije i jednotlivě. Jako všichni mlži se živí filtrací planktonu. Slávička je odděleného pohlaví, vajíčka i spermie se vypouští do volné vody. Z vajíček se líhne larva - trochofora, která žije ve volné vodě. Další stádium larvy se nazývá velinger. Právě toto stádium se přichycuje např. na nohy vodních ptáků a šíří se tak na nové lokality. Poté se velinger mění na malou slávičku.

 

Ochrana a význam: Jako nepůvodní druh (na většině lokalit v ČR), není zařazena do ohrožených a chráněných druhů. Dnes je už počítána do malakofauny ČR. Při masovém výskytu, je vážným konkurentem našich mlžů a často je dokáže zcela vytlačit. Stavy a lokality slávičky mnohotvárné se sledují. V současné době je roztroušena zejména v Polabí a Pomoraví, často se šíří do pískoven - např. rybník Poděbrady v CHKO Litovelské Pomoraví.

 

Literatura:

Beran L. (2002): Vodní měkkýši České republiky – rozšíření a jeho změny, stanoviště, šíření, ohroženía ochrana, červený seznam. – Sborn. Přírodověd. Kl. Uh. Hradiště, Suppl. 10.

 

Buchar J., Ducháč V., Hůrka K., Lellák J. (1995): Klíč k určování bezobratlých. Scientia, Praha.

 

Pfleger V. (1988): Měkkýši. Artia Praha, 191 pp.