Dipsacus fullonum - štětka planá

5. 6. 2011 vytvořil Michal Hroneš

Dipsacus fullonum L. – štětka planá

Syn.: Dipsacus sylvestris Huds., Dipsacus horridus Opiz

Čeleď: Dipsacaceae – štětkovité

Status: běžný druh

 

Popis: Dvouleté byliny s vřetenovitým kořenem a přímou, v horní polovině větvenou ostnitou lodyhou. Přízemní listy jsou řapíkaté, celokrajné nebo nepravidelně vroubkované, obvejčité až podlouhlé, za květu obvykle odumřelé. Lodyžní listy jsou přisedlé, kopinaté až obvejčité, na okraji často hrubě zubaté nebo pilovité, na rubu podél hlavní žilky štětinatě chlupaté a ostnité. Květenství je stroboulovité. Jednotlivé strbouly jsou vejcovité až válcovité, podepřené čárkovitými, dlouze zašpičatělými listeny, které směřují obloukovitě vzhůru. Květy jsou světlé fialové, vzácněji také bílé. Plevky strboulu jsou rovné, nápadně delší než květy. Plodem je nažka.

 

Možná záměna: Od štětky laločnaté (Dipsacus laciniatus) se liší nedělenými, celokrajnými listy a vzhůru ohnutými zákrovními listeny. Od dříve pěstované a přechodně zplaňující štětky soukenické (Dipsacus sativus) se liší plevkami delšími než květy a rovnoměrně a ohnutými listeny.

 

Rozšíření: Druh s poměrně malým areálem rozšíření. Roste od Britských ostrovů a Pyrenejského poloostrova na západě po okolí Kavkazu a Malou Asii na východě. Na sever hranice areálu zasahuje na pobřeží Baltského moře.

 

V ČR se vyskytuje roztroušeně až lokálně hojně, především v teplejších oblastech, od nížin do suprakolinního stupně.

 

Ekologie: Štětka planá obsazuje vesměs sekundární stanoviště, jako jsou železniční náspy, okraje cest, hráze a okraje vodních toků, rumiště či různé navážky. Vzácněji ji lze nalézt také na vlhčích pastvinách či okrajích křovin.

 

Hemikryptofyt, který kvete od července do září.

 

 

 

Literatura:

 

Štěpánek J. & Holub J. (1997): Dipsacus L. In: Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds), Květena České republiky 5, Academia, Praha, pp. 532–534.