Dicerca berolinensis - krasec

11. 12. 2025 vytvořil Radim Gabriš

Dicerca berolinensis (Herbst,1779) - krasec

Dicerca berolinensis - krasec
Dicerca berolinensis (Herbst, 1779) – krasec
Čeleď: Buprestidae – krascovití
Status: VU
 
Popis: Velikost těla 19–25 mm, tělo zavalité, krovky na konci protáhlé. Zbarvení kovově bronzové, někdy se silnějším nádechem do zelena. Rýhování krovek jen lehce naznačeno mělkými řadami teček, v mezirýžích řádky mírně protáhlých hladkých tmavých plošek. Spodek těla kovově měděný.
 
Rozšíření: Evropský druh zasahující až na jih Skandinávie, přes Balkán pak i na sever Malé Asie.
 
V ČR se vyskytuje lokálně v nížinách až pahorkatinách, především v údolích větších řek. Větší počet lokalit je zním např. z Křivoklátska, okolí Prahy, Posázaví nebo jižních Čech, na Moravě pak zejména v Podyjí, okolí Brna, v Moravském krasu či Chřibech.
 
Biologie a ekologie: Druh je vázán na světlé a teplé listnaté lesy, typickým stanovištěm jsou rozptýlené svahové porosty dubohabřin a bučin. Několikaletý vývoj larev probíhá v odumírajících kmenech či silnějších větvích osluněných stromů, případně v poškozených místech bez kůry či v pahýlech po odlomených větvích. Typickými dřevinami jsou zejména habr, buk, javor babyka, hloh ale i další dřeviny. Dospělci se vyskytují od dubna do září, za slunečného počasí usedají na živné dřeviny, páří se a samice vyhledávají místa ke kladení vajíček. Larvy hlodají chodby i poměrně hluboko ve dřevě, kde se také kuklí. Imaga zřejmě přezimují vylíhlá a na jaře se prokousávají ven ze dřeva. Výletové otvory mají poměrně charakteristický čočkovitý tvar a velikost a jejich přítomnost je dobrým důkazem o výskytu druhu na dané lokalitě.
Ohrožení a ochrana: Druh není chráněný zákonem, ale v Červeném seznamu ČR je uveden v kategorii VU „zranitelný“. Ohrožení spočívá především ve vazbě na zachovalé strukturované a prosluněné porosty, na které může mít negativní vliv např. zarůstání invazními dřevinami (akát, pajasan).Dicerca berolinensis (Herbst, 1779) – krasec

Čeleď: Buprestidae – krascovití

Status: VU
 
Popis: Velikost těla 19–25 mm, tělo zavalité, krovky na konci protáhlé. Zbarvení kovově bronzové, někdy se silnějším nádechem do zelena. Rýhování krovek jen lehce naznačeno mělkými řadami teček, v mezirýžích řádky mírně protáhlých hladkých tmavých plošek. Spodek těla kovově měděný.

 

Možná záměna: Především s dalšími druhy rodu Dicerca, které jsou podobně zbarvené a vzájemně se liší zejména tvarem těla a strukturou povrchu. Nejpodobnější je Dicerca alni, která má hrubší strukturu rýhování a tečkování a protáhlejší hladké plošky na krovkách.


Rozšíření: Evropský druh zasahující až na jih Skandinávie, přes Balkán pak i na sever Malé Asie.
 
V ČR se vyskytuje lokálně v nížinách až pahorkatinách, především v údolích větších řek. Větší počet lokalit je zním např. z Křivoklátska, okolí Prahy, Posázaví nebo jižních Čech, na Moravě pak zejména v Podyjí, okolí Brna, v Moravském krasu či Chřibech.
 
Biologie a ekologie: Druh je vázán na světlé a teplé listnaté lesy, typickým stanovištěm jsou rozptýlené svahové porosty dubohabřin a bučin. Několikaletý vývoj larev probíhá v odumírajících kmenech či silnějších větvích osluněných stromů, případně v poškozených místech bez kůry či v pahýlech po odlomených větvích. Typickými dřevinami jsou zejména habr, buk, javor babyka, hloh ale i další dřeviny. Dospělci se vyskytují od dubna do září, za slunečného počasí usedají na živné dřeviny, páří se a samice vyhledávají místa ke kladení vajíček. Larvy hlodají chodby i poměrně hluboko ve dřevě, kde se také kuklí. Imaga zřejmě přezimují vylíhlá a na jaře se prokousávají ven ze dřeva. Výletové otvory mají poměrně charakteristický čočkovitý tvar a velikost a jejich přítomnost je dobrým důkazem o výskytu druhu na dané lokalitě.


Ohrožení a ochrana: Druh není chráněný zákonem, ale v Červeném seznamu ČR je uveden v kategorii VU „zranitelný“. Ohrožení spočívá především ve vazbě na zachovalé strukturované a prosluněné porosty, na které může mít negativní vliv např. zarůstání invazními dřevinami (akát, pajasan).

 

   

 

Literatura:

 

Bílý S. (1989): Zoologické klíče. Krascovití, Buprestidae. Academia, Praha.

 

Bílý S. (2002): Summary of the bionomy of the buprestid beetles of Central Europe (Coleoptera: Buprestidae). Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae, Supplementum 10: 1–103.

 

Škorpík M., Křivan V. & Kraus Z. (2011): Faunistika krascovitých (Coleoptera: Buprestidae) Znojemska, poznámky k jejich rozšíření, biologii a ochraně. Thayensia 8: 109−291.