Dermacentor reticulatus Fabricius, 1794 – piják lužní

Čeleď: Amblyommidae – pijákovití

Status: nehojný druh

Popis: Délka těla 4-6 mm (nasáté samice až 16 mm). Patří mezi naše největší roztoče. Tělo je oválné a výrazně zploštělé. Zadeček je krytý hrudním štítkem u samice zhruba do poloviny zadečku, u samců zakrývá celý zadeček. Hřbetní štítek je s emailovým pigmentem, šedobílý s tmavými skvrnami a má po stranách oči. Na hřbetním štítku jsou dvě nápadné rýhy. Zbarvení zadečku je obvykle tmavě hnědé s tmavým skvrněním. Nohy jsou jednobarevně hnědé.

Možná záměna: Záměna je možná zejména s klíšti rodu Heamaphysalis, ti mají však hrudní destičku tmavou a nemají oči. Od příbuzného pijáka D. marginatus ho odlišíme podle nepřítomnosti zoubku na 2. článku makadla.

Rozšíření: Palearktický druh – Francie, jih střední Evropy, jihovýchodní a východní Evropa, západ Asie.

V ČR nehojný druh, výskytem je vázán jen na jih Moravy (např. Lednicko-Valtický areál, Soutok, Břeclavsko a Hodonínsko).

Biologie a ekologie: Piják lužní obývá zejména nížinné louky, okraje lesů, podrost lužních lesů, ale i okraje lesostepí. Nejvíce dospělců se vyskytuje v jarních měsících (duben-květen) a v srpnu, kdy číhají na vyvýšené vegetaci na kořist. Dospělci se živí sáním krve kopytníků, nymfy krví menších savců - hlodavců, ježků a vzácně i člověka. Může přenášet různá onemocnění např. encefalitidy a tularemie.

Literatura:

Daniel M. (1971): Řád: Roztoči - Acari. In Daniel M. & Černý V. (eds), Klíč zvířeny ČSSR IV. ČSAV, Praha.

Rosický, B.(ed.), (1979): Roztoči a klíšťata škodící zdraví člověka. Academia, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!