Cylisticus convexus (De Geer, 1778) – stínka vypouklá

Čeleď: Cylisticidae – stínkovití

Status: běžný druh

Popis: Délka těla je 10–14 mm. Tělo je mírně protáhlé, nápadně vypouklé-klenuté (odtud české jméno). Zbarvení je šedé až šedohnědé se světlejšími skvrnami tvořící kresbu, nohy a tykadla jsou bílošedé až šedé. Hřbetní články jsou téměř hladké, mírně lesklé. Hlava s krátkými postraními laloky. Tykadla jsou dlouhá, tvořená pěti články. Uropody jsou dlouhé a štíhlé. Tento druh je schopen téměř dokonalé volvace (svinutí do kuličky).

Možná záměna: Od našich ostatních druhů se mj. liší nápadně vyklenutým tvarem těla (připomíná svinky rodu Armadillidium), hladkými články, typickou kresbou a nápadně dlouhými tykadly.

Rozšíření: Evropský druh, rozšířena téměř po celé Evropě a zasahuje až na západ Asie, druhotně také v Severní Americe.

V ČR hojný druh, roztroušeně po celém území, zejména v nižších a středních polohách.

Biologie a ekologie: Stínka vypouklá obývá různé kamenité biotopy (na vápencích i bazických horninách), jako jsou vlhké sutě, skály, světlé suťové lesy, ale také v okolí lidských sídel, ve starých zdech a na zříceninách. Nejčastěji se s ní setkáme pod kameny a kousky dřeva, někdy také pod kůrou padlých stromů, žije také v opadu. Žije hlavně na zemi a živí se různými organickými zbytky, zejména rostlinného původu. Aktivní je v noci. Stejně jako jiné druhy stejnonožců žije často pospolitě.

Literatura:

Frankenberger, Z. (1959): Stejnonožci suchozemští – Oniscoidea. Fauna ČSR, svazek 14. NČSAV, Praha.

Orsavová J. & Tuf I. H. (2018): Suchozemští stejnonožci: atlas rozšíření a bibliografie 1840-2018. Acta Carpathica Occidentalis, Supplementum 1/2018, 123 pp.

Najdete zde již více než 2900 druhů rostlin, hub a živočichů!