Crepis foetida subsp. rhoeadifolia (M. Bieb.) Čelak. – škarda smrdutá mákolistá

Syn.: Crepis rhoeadifolia Bieb., Barkhausia rhoeadifolia (Bieb.) Bieb.

Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité

Status: NT

Popis: Aromatická bylina, žlutavě mléčící. Lodyha přímá, rýhovaná, na spodu často červenofialová, pokrytá hustě až řídce světlými odstálými štětinovitými chlupy. Přízemní listy řapíkaté, s čepelí v obrysu peřenosečnou až peřenodílnou; lodyžní listy poloobjímavou, kratičce ouškatou bází přisedlé, kracovité, srstnatě chlupaté. Úbory v plném květu 1,5–3 cm velké, zákrov za květu široce zvonkovitý, nejdelší vnější zákrovní listeny zdéli ½–¾ vnitřních, chlupy na vnitřních listenech štetinovité, u báze ztlustlé, s přimíšenými jinými chlupy. Květy citronově žluté, s ligulou na rubu červenavě proužkovanou. Nažky zobánkaté, žebernaté, světle hnědé, jemně drsné; chmýr sněhobílý.

Možná záměna: Je možná s nominátním poddruhem škardy smrduté (Crepis foetida subsp. foetida), který se u nás vyskytuje mnohem vzácněji. U něj nejdelší vnější zákrovní listeny dosahují maximálně ½ délky vnitřních, na vnitřních listenech najdeme převážně měkké kadeřavé chlupy, s hojně přimíšenými chlupy žláznatými, zákrov je za květu úzce válcovitě zvonkovitý.

Od ostatních škard se dobře pozná podle nepříjemného zápachu při rozemnutí a úborům, které jsou před rozkvětem nicí.

Rozšíření: Tento poddruh se vyskytuje od střední Evropy zhruba po Kaspické moře. Těžiště areálu leží v Panonské nížině, pokračuje přes pobřeží Černého moře, Anatolii až po Kaspické moře. Synantropně se vyskytuje i jinde v Evropě a v posledních letech se šíří ferroviatickou cestou.

V České republice je výskyt vázaný zejména na nejteplejší oblasti českého a moravského termofytika. Do středních poloh bývá taxon spíše zavlékaný, hojněji je v takových polohách nalézán na jv. hranici Českomoravské vrchoviny.

Ekologie: Typicky roste na synantropních stanovištích, jako jsou železniční nádraží, náspy, okraje cest, lomy, haldy, úhory, vinice, kamenité svahy a také roste ve světlých borových lesích. Preferuje světlá stanoviště, dusíkem obohacené substráty, různého pH, spíše vysýchavé. Nejčastěji je součástí ruderální vegetace na mělkých substrátech sv. Dauco carotae-Melilotion, méně často ve vegataci vápnitých sutí sv. Stipion calamagrostis.

Terofyt až krátce vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od června do září.

Ochrana a ohrožení: Škarda smrdutá mákolistá není vedena mezi zvláště chráněnými taxony, v Červeném seznamu je ke své vyhraněné vazbě na termofytikum hodnocena jako téměř ohrožený taxon.

Poznámka: Tento poddruh byl pro vědu validně popsán českým botanikem Ladislavem Josefem Čelakovským v knize Prodromus der Flora von Böhmen, která vyšla v 70. letech 19. století. Čelakovský za svůj život popsal více než 140 taxonů.

Literatura:

Kaplan Z. & Kirschner J. (2004): Crepis L. In.: Slavík B. & Štěpánková J. (eds), Květena České republiky, vol. 7., Academia, Praha, 509–536.

Verloove F. (2008) Enkele nieuwe neofyten in België en Noordwest-Frankrijk. – Dumortiera, 94: 1–8.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!