Coccothraustes coccothraustes - dlask tlustozobý

26. 3. 2021 vytvořil Zdeněk Mačát

Coccothraustes coccothraustes (Linnaeus, 1758) – dlask tlustozobý

Řád: Paseriformes – pěvci, čeleď: Fringilliidae – pěnkavovití

Status: běžný druh

 

Popis: Relativně velký druh pěvce s charakteristickými proporcemi těla, který dorůstá 1618 cm. Velmi nápadný je robustní vzhled doprovázený mohutnou hlavou, silným trojúhelníkovitým zobákem a krátkým ocasem. Ve zbarvení převládá rezavohnědá a béžová s černými, býlími a šedými prvky. Nápadná je černá uzdička a skvrna pod zobákem či leskle modročerná křídla s kapkovitě rozšířenými konci ručních letek. Během letu jsou nápadně zřetelné bílé křídelní pásky a bílý konec ocasu. Zobák je v létě šedočerný a v zimě slonovinově bílý nebo světle žlutohnědý. Obě pohlaví si jsou ve zbarvení podobná, ale je možné je odlišit. Samec má letky celé černé, zatímco v případě samice jsou na loketních letkách popelavě šedá pole a celkově je její zbarvení matnější (méně výraznější) než u samce. Hlas dlaska je tvrdý a ostrý a připomíná škrábání bodce o kámen, k poslechu zde.

 

Možná záměna: Nezaměnitelný druh naší avifauny, pouze snad při letmém pohledu do korun stromů může připomínat křivku obecnou (Loxia curvirostra).

 

Rozšíření: Euroasijský druh pěvce, který obývá vhodná prostředí od Maroka a Velké Británie až po Japonsko. V případě Evropy je jeho výskyt ve střední a východní části souvislý, v případě západní Evropy ostrůvkovitý. Zcela chybí na Islandu, v Irsku a v severní Skandinávii. V západní části areálu stálý druh, tažný ve střední části (Rusko).

 

Dlask na našem území pravidelně hnízdí s těžištěm výskytu v nížinách a středních polohách. Hnízdění na horách je vzácné.

 

Biologie a ekologie: Dlask tlustozobý vyhledává převážně listnaté dubohabrové lesy nebo smíšené lesy, polní remízky, stromořadí, větrolamy, městské parky, zahrady, sady ale také hřbitovy. Hnízdění probíhá v jednotlivých párech nebo malých hejnech. Samec hájí hnízdní okrsek, ve kterém probíhá tok doprovázený předváděním samce a interakcemi se samicí. Hnízdo staví samice a je umístěno na stromech nebo keřích. Tvořeno je převážně ze suchých větví a kořínků. Hnízdní kotlinka je mělká, vystlaná jemnými rostlinnými strukturami. Snůška obsahuje od 26 vajec, hlavní doba hnízdění je od dubna do první třetiny května, a to zpravidla jednou za rok, výjimečně dvakrát. Na vejcích sedí samice, kterou samec krmí. Délka sezení je přibližně 14 dní, dalších 14 dní jsou mláďata krmena na hnízdě. Rodiny setrvávají spolu i po vyvedení mláďat, poté dochází ke shlukování do větších zimujících hejn. Hlavní složky potravy jsou rostlinného původu. Převážně jde o semena slivoní, habru, tisu, hlohu, javorů a mnoho dalších. Ale také semena slunečnice, konopí a jiných. V době hnízdění uštipuje také pupeny a výhonky lesních i ovocných stromů a keřů. Velmi silným zobákem snadno rozlouskne i nejtvrdší pecky (dokáže vyvinout sílu až 50 kg). Ojediněle se v potravě objevuje hmyz a pavouci.

 

 

Literatura:

 

Svensson L., Grant P. J. (2004): Ptáci Evropy, Severní Afriky a Blízkého východu. Praktická určovací příručka. - Svojtka, Praha.

 

Šťastný K., Hudec K. a kol. (2011): Fauna ČR, svazek 30/2, Ptáci 3/II. - Academia, Praha