Cirsium eriophorum (L.) Scop. - pcháč bělohlavý

Syn.: Carduus eriophorus L., Cirsium eriophorum subsp. vulgare Nägeli, Cirsium fleischeri Podp., Cnicus eriophorus (L.) Roth, Cirsium dinaricum Vand., Cirsium oviforme Gand.

Čeleď: Asteraceae - hvězdnicovité

Status: C3

Popis: Dvouleté, statné, až 150 cm vysoké byliny s přímou, vlnatě chlupatou, ostnitou, olistěnou lodyhou a přízemní růžicí listů. Přízemní listou jsou tuhé, podlouhle vejčité, peřenoklané až peřenosečné, na líci obvykle tmavě zelené, na rubu bělavě plstnaté, řapíkaté. Lodyžní listy jsou podobné přízemním, krátce řapíkaté až ouškatě přisedlé. Koncové listové úkrojky jsou hluboce rozeklané, na okraji podvinuté, zakončené nažloutlým ostnem. Úbory, vyrůstající v chudokvětých, rozvolněných chocholících, mají nápadný, hustě bíle vlnitý, ostnitý, kulovitý zákrov a nafialovělou až nachovou korunu. Listeny, podpírající úbor, jsou ostnité, kopinaté, obvykle dva nebo tři. Plodem jsou ochmýřené nažky.

Rozšíření: Evropský druh, který se vyskytuje od severního Středozemí na jihu po Dánsko a pobřeží Baltského moře na severu. Západní hranice výskytu prochází Velkou Británií a Francií, východní poté jihozápadním Polskem, Slovenskem, Maďarskem a západním Rumunskem přes země bývalé Jugoslávie do Řecka a západního Turecka. Sekundární výskyt je udáván z Irska.

V České republice se tento druh vyskytuje ostrůvkovitě až lokálně velmi hojně v českém termofytiku a také karpatské části Moravy. Poměrně hojný je především v Beskydech, Javornících a Moravském krasu. Poněkud vzácnější je pak v Českém krasu, ve středním Polabí či v severních Čechách.

Ekologie: Poměrně suchomilný, světlomilný a bazifilní druh, který roste na pastvinách, sušších loukách a stráních, na výslunných mezích, kamenitých stepích, pasekách či opuštěných polích. Je diagnostickým druhem segetálních společenstev svazu Onopordion acanthii.

Krátkověký hemikryptofyt, který kvete od července do září.

Ohrožení a ochrana: Pcháč bělohlavý je zařazen do Červeného seznamu cévnatých rostlin jako ohrožený druh především díky svému roztroušenému rozšíření na území republiky. Mnoho lokalit tohoto druhu v minulosti zaniklo především kvůli změně zemědělského hospodaření a také přeměnou luk a pastvin na intenzivně využívaná pole.

Literatura:

Bureš P. (2004): Cirsium Mill. – pcháč. – In: Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds), Květena České republiky 7, p. 385–419, Academia, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!