Chrysoperla carnea (Stephens, 1836) – zlatoočka obecná

Čeleď: Chrysopidae – zlatoočkovití

Status: běžný druh

Popis: Délka těla 12–14 mm, rozpětí křídel 24–30 mm. Zbarvení těla je světle zelené, obvykle se světlejším proužkem táhnoucím se od hrudi po konec zadečku. Jedinci z druhé generace před zimováním hnědnou (pravděpodobně v závislosti s nízkými teplotami). Tykadla jsou dlouhá, nitkovitá. Oči jsou zlatavé (odtud české jméno zlatoočka) s duhovým leskem. Nohy jsou stejně jako tělo světle zelené. Křídla jsou široká s hustou zelenou žilnatinou. Larva je vřetenovitá s dlouhými kusadly, světle žlutohnědě zbarvená s tmavší kresbou a bradavičkami a chloupky.

Možná záměna: Záměna je na první pohled možná s některými dalšími zlatoočkami (Chrysopidae) od kterých ji odlišíme mj. podle světlého proužku na těle, nepřítomností tmavé kresby a tmavých teček na těle. Zlatoočka Chrysopa carnea (s. l.) je však zřejmě komplexem několika blízce příbuzných druhů.

Rozšíření: Palearktický druh, široce rozšířen v mírném pásu Evropy a Asie.

V ČR hojný druh po celém území, od nížin do hor. Je to naše nejhojnější zlatoočka.

Biologie a ekologie: Tato zlatoočka obývá různé lesní i nelesní biotopy, zejména křoviny, okraje lesů, remízky, mýtiny, okraje cest, břehové porosty, ale i parky, zahrady, sady a okolí lidských sídel. Žije na vegetaci, zejména na keřích, kde vyhledává mšice a jiný drobný hmyz, kterým se živí. Aktivní je zejména za soumraku a občas přilétá i na světlo. Při vyrušení odlétá pomalým třepotavým letem a nedaleko opět usedá. V nebezpečí vylučuje páchnoucí sekret, jako obranu proti predátorům. Bělavá vajíčka na dlouhé stopce klade samice zejména na spodní stranu listů křovin a stromů. Larvy žijí na listech keřů a stromů, kde se stejně jako dospělci živí drobným hmyzem. V zahradách jsou tak vítanými společníky v boji proti „škůdcům“. Larvy si na trny a chloupky na svém těle přilepují zbytky kořisti a nečistoty a maskují se tak jak před ostatními predátory, tak před kořistí. Kuklí se v řídkém kulovitém zámotku. Nejpočetnější je v letních měsících, kdy se můžeme setkat jak s dospělci, tak s larvami. Vyskytují se ve dvou generacích, podzimní generace zimuje jako imaga pod kůrou a v dutinách stromů, ptačích budkách a početně také v lidských obydlích, zejména v dřevěných stavbách, na půdách a za okenicemi. 

Literatura:

Jedlička L., Ševčík J. & Vidlička Ľ. (2004): Checklist of Neuroptera of Slovakia and the Czech republic. Biologia, 59/Suppl. 15: 59-67.

Plant C. W. (1994): Provisional atlas of the lacewings and allied insects (Neuroptera, Megaloptera, Raphidioptera and Mecoptera) of Britain and Ireland. Natural Environment Research Council.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!