Chorthippus apricarius (Linnaeus, 1758) – saranče širokokřídlá 

Syn.: Glyptobothrus apricarius (Linnaeus, 1758)

Čeleď: Acrididae – sarančovití 

Status: běžný druh

Popis: Samci dosahují délky těla 13–15 mm, samice 17–21 mm. Postranní žebra štítu jsou úhlovitě sblížená (zalomená směrem dovnitř). Křídla a krytky samců jsou plně vyvinuté, přesahují konec zadečku a dosahují po kolena zadních nohou. Krytky a křídla samic jsou kratší. Mediální pole krytek obou pohlaví je rozšířeno (nápadně zejména u samců), u samců je široké také kostální pole. Zbarvení není příliš variabilní – většinou je hnědožluté s tmavými skvrnami, holeně a konec zadečku bývají nažloutlé.

Možná záměna: Rod Chorthippus je pro laika determinačně obtížný, v ČR se vyskytuje několik více či méně podobných druhů. Od saranče měnlivé (Chorthippus biguttulus) s. štíhlé (C. mollis), s. dlouhokřídlé (C. brunneus) a s. lesní (C. vagans) se samci saranče širokokřídlé liší nápadně širokým mediálním polem krytek (tzn. podélná řada políček přibližně uprostřed krytky). Tento znak lze dobře pozorovat i u sedícího živého jedince. Znak je platný i pro samice, i když u nich není rozšíření mediálního pole tak výrazné. Samice saranče širokokřídlé však mají oproti samicím prvních 3 jmenovaných druhů zřetelně kratší krytky (v porovnání se samicemi C. vagans není rozdíl tak výrazný, zde může dále pomoci rozdíl ve tvaru sluchového otvoru a ve zbarvení). Velmi vzácná saranče tmavá (C. pullus) se liší ještě kratšími krytkami a pestřejším zbarvením. Zbývající zástupci rodu Chorthippus nemají úhlovitě sblížená (zalomená) žebra štítu. Saranče bělorohá (Gomphocerippus rufus) se liší na první pohled kyjovitými konci tykadel. Spolehlivé rozlišení všech zmíněných druhů je možné také podle stridulace samců, která je druhově specifická a v terénu dobře rozeznatelná (viz níže).

Rozšíření: Široký palearktický areál sahá od Španělska po Mongolsko a severní Čínu. Na jih zasahuje do Turecka, Zakavkazí a Střední Asie. V západní Evropě se vyskytuje spíše ostrůvkovitě, ve střední a východní Evropě souvisleji. Chybí na Britských ostrovech, v Belgii, v Portugalsku, na jihu Španělska a Itálie, v Norsku a Finsku.

V ČR hojný druh po celém území, od nížin do hor.

Biologie a ekologie: Saranče širokokřídlá osidluje vysokostébelné porosty mezofilního až suchého charakteru, které nachází nejčastěji na zanedbanějších loukách a pastvinách, ruderálech, v příkopech podél cest, na okrajích polí a podobně. Samice kladou vajíčka v pěnovitých ootékách do půdy mezi řidší vegetaci. Po přezimování se z vajíček líhnou nymfy, které dospívají v červnu až červenci (maximum výskytu dospělců je na přelomu července a srpna, vyskytují se do poloviny října). Živí se různými druhy trav. Málo pohyblivý druh, vyplašení jedinci pouze odskakují, neodletují. Samci se za teplých slunečných dní ozývají šustivým cvrčením, slyšitelným až na 10 m (nahrávka stridulace zde).

Literatura:

Kočárek P., Holuša J., Vlk R., Marhoul P. (2013): Rovnokřídlí (Insecta: Orthoptera) České republiky. Academia, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!