Chenopodium glaucum - merlík sivý

11. 9. 2025 vytvořil Václav Dvořák

Chenopodium glaucum L. – merlík sivý

Syn.: Oxybasis glauca (L.) S. Fuentes, Uotila & Borsch; Blitum glaucum (L.) W. D. J. Koch; Botrys glaucus (L.) Nieuwl.; Orthospermum glaucum (L.) Opiz; Chenopodium wolffii Simonk.

Čeleď: Amaranthaceae – laskavcovité

Status: běžný druh

 

Popis: Bylina s plazivou, vystoupavou až vzpřímenou, větvenou, obvykle do 30 cm dlouhou lodyhou. Listy střídavé, na celé rostlině stejnotvaré, na líci tmavě zelené, na rubu šedobílé, pomoučené; čepel kopinatá, chobotnatá, nepravidelně zubatá. Květenství vrcholičnaté, dvojího typu – složené z olistěných lichoklasů nebo bezlistých vrcholíků. Plodem jsou nažky.

 

Možná záměna: Dobře poznatelný druh díky kombinaci jednoletosti a kontrastně zbarvených listů na lícové a rubové straně.

 

Rozšíření: Primární areál druhu zahrnuje temperátní pás Eurasie a také Austrálii. Za druhotné jsou považovány výskyt v Severní i Jižní Americe, na africkém kontinentu, Arabském poloostrově nebo v Japonsku.

 

V České republice se vyskytuje na většině území, zejména však v nižších polohách termofytika a v přilehlých částech mezofytika.

 

Ekologie: Roste na narušovaných stanovištích, zejména na úhorech, rumištích, kompostech, jako plevel v zahradách a na polích. Preferuje půdy humózní, bohaté na živiny, přitom lehké. Je součástí vlhkomilné vegetace jednoletých merlíků a lebed sv. Chenopodion rubri.

 

Jednoletý terofyt s fenologickým optimem kvetení od července do října.

 

 

Literatura:

 

Dostálek J. ml., Hejný S., Husák Š., Schwarzová T. & Dvořák F. (1990): Chenopodium L. In: Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds), Květena České republiky 2, Academia, Praha, 223–265.

 

Fuentes-Bazan S., Uotila P. & Borsch T. (2012): A novel phylogeny-based generic classification for Chenopodium sensu lato, and a tribal rearrangement of Chenopodioideae (Chenopodiaceae). – Willdenowia, 42(1): 5–24.