Carex secalina Wahlenb. – ostřice žitná

Čeleď: Cyperaceae – šáchorovité

Status: EN, §S, BERN

Popis: Různoklásková, trsnatá, krátkověká ostřice. Pochvy kaštanově hnědé, nerozpadavé. Listový jazýček bělavý, blanitý, polokruhovitý; klásky vzájemně značně oddálené po celé délce lodyhy, mošničky v obrysu kopinaté, krátce stopkaté, vynikle žilkované, světle hnědé, na okrajích po celé délce s lemem. Mošničky v klásku uspořádané ve šroubovici, dlouhé 5–7 mm.

Možná záměna: Zaměnit ostřici žitnou lze na našem území snad jen s habituelně velmi podobnou ostřicí ječmenovitou (Carex hordeistichos), která má mošničky v klásku uspořádané v pravidelné podélné linii.

Rozšíření: Kontinentální druh, rozšířený v euroasijské oblasti. V Evropě je areál tohoto druhu velmi disjunktivní, ostrůvkovitý, zahrnující pouze střední Evropu od jihovýchodní části Německa, přes ČR, Rakousko, Maďarsko, izolovaně v Polsku, dále na východ, přes Ukrajinu, okolí řeky Dněpr, kavkazskou oblast ke Kaspickému moři až do centrální Asie (od jižního Uralu po jezero Bajkal).

V ČR se vyskytuje vy dvou izolovaných arelách českého a moravského termofytika. Jednak oblast jižní Moravy, kde je výskyt mnohem chudší a dále v oblasti SZ Čech (Mostecko, Žatecko, České středohoří) s mírným přesahem do Polabí, resp. dolního Povltaví.

Ekologie: Druh ekologicky velmi vyhraněný, jedná se o obligátní halofyt, tedy druh rostoucí na slaných, zhutnělých, na jaře periodicky podmáčených půdách nebo půdách s vyšší hladinou spodní vody, u kterých v letních měsících díky vysokému výparu dochází k extrémnímu zasolení až krystalizaci solí na povrchu půd. Sekundárně se vyskytuje na antropogenních stanovištích, jako jsou různé cesty, hráze a snad i solené okraje silnic.

Hemikryptofyt, s fenologickým optimem růstu od května do července.

Význam: Významný kontinentální prvek české květeny, specificky ekologicky vyhraněný druh.

Ochrana a ohrožení: Jak již bylo zmíněno např. u tužanky tvrdé (Sclerochloa dura), příčinou mizení těchto halofytů byla především intenzifikace zemědělství za dob minulých, spočívající v rozorání, odvodnění a přeměnách biotopů na zemědělskou půdu. Odvodnění lokalit mělo za následek rapidní ústup tohoto druhu a v současnosti jej řadíme nejen mezi zákonem chráněné, silně ohrožené druhy naší květeny, ale ostřice žitná je považována též za jeden z velmi vzácných druhů v evropském měřítku, zahrnutém do Bernské úmluvy.

Literatura:

 Řepka R. & Grulich V. (2014): Ostřice České republiky. –  Lesnická práce, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!