Carex pseudobrizoides - ostřice pískomilná

7. 3. 2019 vytvořil Václav Dvořák

Carex pseudobrizoides Clavaud – ostřice pískomilná

Syn.: Carex brizoides var. stricta Peterm.; Vignea pseudoarenaria Rchb.; Carex reichenbachii Bonnet; Vignea reichenbachii (Bonnet) Soják

Čeleď: Cyperaceae – šáchorovité

Status: CR

 

Popis: Stejnoklásková, dlouze výběžkatá ostřice s vodorovně plazivým, tmavě hnědě šupinatým oddenkem. Sterilní i fertilní výhony podobné, vyrůstající kolmo z oddenku, tenké, plodné v horní části draslavě drsné a ostře trojhranné. Listy 2 –3 mm široké, tmavě zelené, matné. Květenství klasovité, v dolní třetině nejširší; plevy samičích květů stejně dlouhé jako mošničky, kopinaté, bělavé, se zeleným středním pruhem, záhy celé suchomázdřité. Mošničky kopinaté, světle hnědé, nejširší v dolní třetině, na hřbetní straně vypouklé, na břišní straně ploché, oboustranně vynikle žilnaté, podél celého okraje ve 3/5 délky po vrchol křídlaté; křídlo zelené, na okraji zubaté.

 

Možná záměna: Ostřice pískomilná patří do komplikované sekce Ammoglochin. Ta je v české květeně zastoupena čtyřmi druhy seskupovanými do agregátu ostřice časné (Carex praecox agg.). Všichni zástupci se vyznačují gynandrickými klásky tvořícími prodloužený lichoklas, přičemž ostřice pískomilná má z těchto druhů květenství nejdelší, stejně jako nejširší listy. Podstatné rozlišovací znaky najdeme zejména na mošničkách, které jsou u ostřice pískomilné výrazně oboustranně žilkované, u ostatních druhů obvykle jen jednostranně. Kruciálním znakem jsou potom křídla mošniček, která jsou nápadná, dlouhá a zbarvená zeleně. Tento znak je důležitý i ve srovnání s ostatními evropskými zástupci sekce Ammoglochin jako je Carex colchica a C. arenaria. Ty se však na našem území nevyskytují.

 

Rozšíření: Druh nevelkého evropského areálu s výraznou atlantskou tendencí, který zahrnuje oblast od centrálního Španělska přes Francii, Benelux, Německo, Polsko až po SV část kontinentu tedy Pobaltí.

 

V České republice vždy velmi vzácný druh, který zde byl poprvé věrohodně nalezen v druhé polovině 20. století. Lokality leží na JV hranici areálu. V současnosti je znám pouze z Čech, z několika velmi blízkých lokalit na Pardubicku a také z jedné lokality ve Šluknovském výběžku u obce Brtníky, která navazuje na nepříliš vzdálené lokality v Sasku.

 

Ekologie: Druh preferuje okraje suchých borů, smíšených lesů a mezofilních křovin. Obvykle roste na dobře propustných písčitých, minerálně chudých půdách. Vyhledává spíše polostinná stanoviště.

 

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od května do začátku července.

 

Ochrana a ohrožení: Přestože ostřice pískomilná patří k nejvzácnějším zástupcům svého rodu na našem území, není tento druh veden mezi zvláště chráněnými taxony. V Červeném seznamu je s ohledem na přirozenou vzácnost a nízký počet lokalit hodnocen jako kriticky ohrožený (CR). Taxon lze označit za jednoho z fantomů naší květeny, který může být značně přehlížen a zaměňován za běžné druhy jako ostřice třeslicovitá (C. brizoides). Není vyloučeno, že počet lokalit je ve skutečnosti vyšší.

 

 

Literatura:

 

Kaplan Z., Danihelka J., Koutecký P., Šumberová K., Ekrt L., Grulich V., Řepka R., Hroudová Z., Štěpánková J., Dvořák V., Dančák M., Dřevojan P. & Wild J. (2017): Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Part 4. – Preslia, 89: 115–201.

 

Koopman J. & Więcław H. (2016): The section Ammoglochin Dum. (Carex, Cyperaceae) in the Netherlands. – Gorteria, 38(2): 43–55.

 

Procházka F. & Řepka R. (2003): Carex pseudobrizoides Clavaud. In: Hadinec J., Lustyk P. & Procházka F. (eds), Additamenta ad floram Reipublicae Bohemicae II, Zprávy Čes. Bot. Společ., Praha, 38: 236–237.

 

Řepka R. & Grulich V. (2014): Ostřice České republiky.  Lesnická práce, Praha.