Carex otrubae Podp. – ostřice Otrubova

Syn.: Carex vulpina subsp. nemorosa Schinz & R.Keller; C. lamprophysa Sam.

Čeleď: Cyperaceae – šáchorovité

Status: LC

Popis: Stejnoklásková, trsnatá ostřice. Dolní pochvy světle hnědé, tmavěji podélně žilkované, nerozpadavé. Listy svěže zelené, na okraji ostře drsné; jazýček trojúhelníkovitý až podlouhlý, s výraznou trojbokou špičkou. Květenství klasovité; klásky vejčité až kulovité. Mošničky na hřbetní straně vypouklé, na břišní straně ploché, na hřbetu výrazně žilkované, světle hnědé až hnědé, lesklé, zúžené v dlouhý, na okraji drsný zobánek.

Možná záměna: Tento druh lze zaměnit s blízce příbuznou ostřicí liščí (Carex vulpina). Ta má jazýček na vrcholu zaokrouhlený až uťatý, širší než delší. Lodyhy jsou u této ostřice výrazně křídlaté a pochvy dolních listů se třepí na černá vlákna. Květenství je v době květu výrazně rezavě hnědé.

Rozšíření: Druh s rozsáhlým euroasijským areálem, který se rozkládá od západní Evropy až po severovýchodní část Číny a západní Himálaje.

V České republice roste v nížinách a v teplejších středních polohách, což zahrnuje především oblasti středních a východních Čech, střední, jižní, sv. a jihovýchodní Moravy. Lokality nepřesahují 700 m n. m.

Ekologie: Ostřice Otrubova je druhem vlhčích luk, který dobře snáší minerálně bohaté i zasolené stanoviště. Často se objevuje na ruderalizovanějších stanovištích, jako jsou příkopy, okraje skládek i nitrofilní vegetace. Preferuje těžké, jílovité půdy. Tato ostřice je součástí několika vegetačních formací, objevuje se především ve slaniskových trávnících sv. Juncion gerardii nebo v brakických rákosinách sv. Meliloto dentati-Bolboschoenion maritimi.

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od května do června.

Ochrana a ohrožení: Druh nepatří mezi zvláště chráněné, v Červeném seznamu je vedena v nízké kategorii méně ohrožených druhů (LC). Často však bývá součástí chráněných lučních porostů.

Poznámka: Ostřici Otrubovu popsal pro vědu významný moravský přírodovědec Josef Podpěra v roce 1922 na počest svého přítele, vynikajícího olomouckého botanika, Josefa Otruby. Locus classicus se nachází na hanáckých loukách u obce Grygov nedaleko Olomouce.

Literatura:

Kaplan Z., Danihelka J., Koutecký P., Šumberová K., Ekrt L., Grulich V., Řepka R., Hroudová Z., Štěpánková J., Dvořák V., Dančák M., Dřevojan P. & Wild J. (2017): Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Part 4. – Preslia 89: 115–201.

Podpěra J. (1922): Plantae moravicae novae vel minus cognitae. – Spisy Přírod. Fak. Masaryk. Univ., Brno, 12: 1–35.

Řepka R. & Grulich V. (2014): Ostřice České republiky. –  Lesnická práce, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!