Carex buekii - ostřice Buekova

11. 7. 2022 vytvořil Václav Dvořák

Carex buekii Wimmer – ostřice Buekova

Syn.: Carex banatica Heuff.

Čeleď: Cyperaceae – šáchorovité

Status: LC

 

Popis: Různoklásková, výběžkatá ostřice tvořící mohutné polykormony. Dolní listové pochvy mohutné, šupinovité, bezčepelné, červenohnědé, lesklé, nerozpadavé, s hnědou síťkou. Listy řasnaté, za sucha až podvinuté, ostře drsné, na líci lesklé; jazýček dlouze kuželovitý, zašpičatělý. Květenství až 30 cm dlouhé, vrcholové klásky samčí, obvykle v počtu 2–3; postranní klásky samičí, válcovité, na bázi řídké až přetrhované; blizny 2. Mošničky drobné, obvejčité, bělavě zelené, náhle zúžené v krátký zobánek s tmavou skvrnou, po většinou jalové.

 

Možná záměna: Z mokřadních, dvoublizných ostřic dobře poznatelný druh, ostatní takové druhy jsou výrazně trsnaté, vytváří bulty. Patří mezi ně ostřice vyvýšená (Carex elata) a o. trsnatá (C. cespitosa).

 

Rozšíření: Druh s rozsáhlejším euro-sibiřským areálem, který sahá od západního Německa až po Kazachstán.

 

V České republice je výskyt koncentrován do teplých až středních poloh podél říčních toků. V Čechách je častější v jižní a v jz. části, taktéž ve středních a východních Čechách. Na Moravě zejména podél toku řeky Moravy a ve střední části Dyje, již méně se objevuje v povodí Svitavy a Svratky. Lokality nepřesahují 800 m n. m.

 

Ekologie: Tato ostřice roste na rozmanitých biotopech jako jsou pobřežní valy řek a potoků, břehy slepých ramen v lužních lesích, na nesečených aluviálních loukách, méně často se vyskytuje na ruderalizovanějších plochách mimo říční nivy. Je součástí vegetace rákosin podél tekoucích vod sv. Phalaridion arundinaceae, kde může vytvářet monodominantní asociace.

 

Ochrana a ohrožení: Ostřice Buekova není zvláště chráněna a v Červeném seznamu je řazena do nízké kategorie méně ohrožených druhů. Její vazba na říční nivy je velmi specifická, tyto biotopy obvykle patří k ochranářsky hodnotnějším, tudíž na její výskyt je nutné brát zřetel.

 

Poznámka: Tato ostřice je pojmenována po německém botanikovi J. N. Buekovi (1779–1856) a pro vědu byla popsána ze Slezska z okolí Vratislavy. V českém názvosloví se lze setkat s méně častým názvem ostřice banátská vztahujícím se k latinskému synonymu.

 

 

Literatura:


Jimenez-Mejias P. Martinetto E., Esser H.-J. & Soldano A. (2014): Lectotypification of Carex buekii (Cyperaceae), 188(4): https://doi.org/10.11646/phytotaxa.188.4.7

 

Kaplan Z., Koutecký P., Danihelka J., Šumberová K., Ducháček M., Štěpánková J., Ekrt L., Grulich V., Řepka R., Kubát K., Mráz P., Wild J. & Brůna J. (2018): Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Part 6. – Preslia 90: 235–346.

 

Řepka R. & Grulich V. (2014): Ostřice České republiky. –  Lesnická práce, Praha.