Byctiscus betulae (Linnaeus, 1758) – zobonoska révová
Čeleď: Attelabidae – zobonoskovití
Status: běžný druh

Popis: Velikost těla 4,8–7,0 mm, tělo široké (krovky jsou o málo delší než širší), zbarvení velmi variabilní od kovově modré, přes fialovou až po zelenou. Oči mírně vypouklé, nosec silný a krátký (kratší než štít). Mezi očima se v ploché prohlubni nachází podlouhlé tečky. Samci mají na bocích štítu trny. Zadní třetina krovek s přilehlými pouhým okem neviditelnými chloupky.

Možná záměna: Tento druh je zaměnitelný pouze s blízce příbuznou zobonoskou topolovou (Byctiscus populi). B. populi má narozdíl B. betulae mezi očima podlouhlou jamku s okrouhlými tečkami. Krovky jsou lysé bez jakýchkoli chloupků. Zbarvení svrchní strany těla je u B. populi nejčastěji zelené a také je tento druh v průměru menší 4,0–5,5 mm.

Rozšíření: Evropa, Přední a Střední Asie, Sibiř, Mongolsko a severní Čína.

V ČR na vhodných biotopech, především v nížinách a pahorkatinách hojný, ale často přehlížený druh.

Biologie a ekologie: Dospělci od poloviny dubna do září s maximem v květnu a první polovině června. Zobonoska révová obývá nejrůznější biotopy od listnatých lesů a jejich okrajů až po mokřiny i stepní lokality. Oligofágní druh s vazbou na různé druhy listnatých stromů, nejčastěji na lípách (Tilia spp.), lísce obecné (Corylus avellana), topolech (Populus spp.), hrušních (Pyrus spp.) vzácněji také na habru obecném (Carpinus betulus) nebo břízách (Betula spp.). Dříve byla tato zobonoska považována za významného škůdce na vinicích, žír na vinné révě (Vitis vinifera) je spíše výjimečný. Imaga již brzy z jara tvoří typické smotky ve tvaru cigarety, buď z jediného většího listu nebo z několika menších listů. Během května až srpna do těchto smotků kladou vajíčka. Řapíky listu jsou nakousávány a pomalu usychají a po čase padají na zem. Po třech až čtyřech týdnech dospělá larva ze smotku vylézá do půdy, kde v komůrce probíhá kuklení. Po dvou týdnech se líhne nová generace, část brouků ještě vyleze a proběhne u nich žír ještě během podzimu a část zůstává v komůrce a přezimuje.

Literatura:

Alonso-Zarazaga M. A. (2011): Subfamily Rhynchitidae, Attelabidae. Pp. 109–14. In: Löbl I. & Smetana A. (eds.): Catalogue of Palaearctic Coleoptera. Volume 7. Curculionoidea I. Apollo Books, Stenstrup.

Cmoluch Z. (1979): Klucze do oznaczania owadów Polski, Część XIX, Chrząszcze – Coleoptera, Zeszyt 96–97, Rhinomaceridae, Attelabidae. PWN, Warszawa.

Dieckmann L. (1974): Beträge zur Insektenfauna der DDR: Coleoptera – Curculionidae (Rhinomacerinae, Rhynchitinae, Attelabinae, Apoderinae). Beiträge zur Entomologie 24: 5–54.

Morris M.G. (1990): Orthocerous Weevils: Coleoptera Curculionoidea (Nemonychidae, Anthribidae, Urodontidae, Attelabidae and Apionidae). Handbooks for the Identification of British Insects 5/16). Royal Entomological Society of London.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!