Bromus erectus Huds. – sveřep vzpřímený

Syn.: Bromopsis erecta (Huds.) Fourr., B. aspera (Murr.) Fourr., B. heterophylla (Klokov) Holub, Schedonorus erectus (Huds.) Lilja, Zerna erecta (Huds.) Panz., Bromus asper Murray, B. collinus Phil., B. borbasii Hack., Festuca erecta (Huds.) Wallr.

Čeleď: Poaceae - lipnicovité

Status: běžný druh

Popis: Trsnatá, krátce oddénkatá tráva, s vláknitě rozpadavými pochvami. Stébla tuhá, přímá, hladká, vysoká až 120 cm. Jazýček krátký, uťatý. Čepele až 35 cm dlouhé, za sucha složené, jinak ploché, na okrajích řídce chlupaté. Lata přímá, větévky přímé až slabě odstálé, tuhé, drsné; klásky husté; plevy drsné; pluchy osinkaté.

Možná záměna: Na našem území dobře poznatelný druh, na Slovensku je třeba brát zřetel na možnou záměnu se sveřepem jednostébelným (Bromus monocladus), který je řídce trsnatý, má plazivé výběžky a listy zcela lysé.

Rozšíření: Evropský druh rozšířený téměř po celém kontinentu s výjimkou nejjižnějších a nejsevernějších oblastí s přesahem areálu do jz. Asie a sv. Afriky. Ve východní části evropského kontinentu je vikarizován blízce příbuzným druhem Bromus fibrosus. Sveřep vzpřímený byl zavlečen na ostatní kontinenty zejména do Severní a Jižní Ameriky a na Nový Zéland.

V České republice se vyskytuje hojně zejména v teplejších oblastech od nížin do pahorkatin.

Ekologie: Sveřep vzpřímený je významnou součástí lučních ekosystémů - zejména se objevuje v suchých trávnících, které se diagnostikují vegetačním svazem Bromion erecti. Najdeme ho na výslunných kamenitých a travnatých stráních, stepních loukách, nezřídka též na sekundárních stanovištích jako jsou opuštěné lomy a železniční náspy. Preferuje vlhké, vysýchavé i humózní půdy. Často bývá napadán endosymbiotickou houbou Epichloë bromicola, která přes benefity v podobě statnějších rostlin nezřídka způsobuje jejich sterilitu. Rovněž je hojnou součástí travních směsí.

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od poloviny května do července.

Taxonomická poznámka: Morfologicky plastický druh, v jehož areálu byla popsána řada poddruhů. Na našem území byly v minulosti rozlišovány dva poddruhy, které však nemají dostatečné opodstatnění a od jejich vylišování se již upustilo.

Literatura:

Dostál J. (1989): Nová květena ČSSR, vol. 2. – Academia, Praha, 1563 pp.

Chytrý M. & Novák J. (2007): THF Bromion erecti Koch 1926. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 1. Travinná a keříčková vegetace [Vegetation of the Czech Republic. 1. Grassland and Heathland Vegetation], Academia, Praha, pp. 443-444.

Forde M. B. & E. Edgar (1995): Checklist of pooid grasses naturalised in New Zealand. 3. Tribes Bromeae and Brachypodieae. – New Zealand Journal of Botany, 33/1: 35–42.

Planchuelo A. M. & Peterson P. M. (2000): The species of Bromus (Poaceae: Bromeae) in South America. In: Jacobs S. W. I. & Everett J. (eds), Grasses: systematics and evolution, CSIRO, Collingwood.

Quattrocchi U. (2006): CRC World Dictionary of Grasses: Common Names, Scientific Names, Eponyms, Synonyms, and Etymology, 3 Volume Set. – CRC press, 2408 pp.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!