Bothynoderes declivis Olivier, 1807 – rýhonosec
Syn.: Bothynoderes hamatus (Gebler, 1830); Bothynoderes picipes (Fåhraeus, 1842); Bothynoderes scalaris (Fischer von Waldheim, 1835)
Čeleď: Curculionidae – nosatcovití
Status: RE

Popis: Délka těla 7,3–9,5 mm, zbarvení těla je černé se světlými šupinkami. Na každé krovce dvě lysé, tmavé a šikmé pásky. Zadní páska je protažená až na konec krovek. Nosec je tenký a široký, nosec a čelo pokryto hustými šupinkami.

Možná záměna: Podobný je příbuzný a relativně ještě lokálně se vyskytující rýhonosec páskovaný (Bothynoderes affinis). Prvním viditelným rozdílem jsou tmavé pásky na krovkách, kdy B. affinis má pásky podélné na rozdíl od B. declivis. Nosec a čelo B. affinis je pokryto chloupky narozdíl od B. declivis, které je pokryto šupinkami.

Rozšíření: Areál druhu zahrnuje jihovýchodní, střední a východní Evropu, Přední a Střední Asii a Čínu; na východ sahá až po Mongolsko a Koreu.

V ČR vždy vzácný druh na absolutním okraji areálu. Největší počet nálezů je z jižní Moravy (Čejč, Kobylí, Mutěnice, Dolní Věstonice), ojediněle na střední Moravě (Prostějov), ale jsou známé i nálezy ze středních Čech (Prokopské údolí, Vrané nad Vltavou). Poslední nálezy z jižní Moravy jsou z 60. let 20. století.

Biologie a ekologie: Dospělci od jara do podzimu s maximem výskytu v květnu, červnu a září. Rýhonosec obývá písčité nebo sprašové substráty s narušovanými místy s volným pískem a sporou vegetací. Oligofágní druh s vazbou na několik rodů z čeledi merlíkovitých (Chenopodiaceae), především rody merlík (Chenopodium spp.), bytel (Kochia spp.) a slanobýl (Salsola spp.). Z území bývalého SSSR byl udáván jako škůdce řepy. Samičky kladou vajíčka do kořene hostitelských rostlin a žírem larvy vzniká zduřenina. V kořeni bývá většinou jedna larva, která se kuklí koncem srpna.

Ohrožení a ochrana: Druh je zařazen v červeném seznamu ČR v kategorii „regionálně vymizelý“. V ČR byl tento rýhonosec vždy velmi vzácný, ohrožován je především zarůstáním nelesních stanovišť. K životu potřebuje narušované xerotermní trávníky nebo písčiny. Vhodným managementem je narušování půdního krytu, pastva a vyřezávání náletu. Špatný stav nížinných lokalit s výskytem volných, vápnitých písků, resp. jejich úplný zánik dává jen malou naději na znovuobjevení druhu.

Literatura:

Dieckmann L. (1983): Beiträge zur Insektenfauna der DDR: Coleoptera, Curculionidae (Tanymecinae, Leptopiinae, Cioninae, Tanyrhynchinae, Cossoninae, Raymondionyminae, Bagoinae, Tanysphyrinae). Beiträge zur Entomologie, 33: 257–381.

Lohse G. A. (1983): Die Käfer Mitteleuropas. Volume 11. Krefeld, Goecke and Evers.

Smreczyński S. (1968): Klucze do oznaczania owadów Polski, Część XIX, Chrząszcze – Coleoptera. Zeszyt 98c, Ryjkowce-Curculionidae. Podrodziny Tanymecinae, Cleoninae, Tanyrhynchinae, Hylobiinae. PWN, Warszawa.

Stejskal R. & Trnka F. (2013): Nosatci tribu Cleonini a rodu  Lixus v České republice (Coleoptera: Curculionidae: Lixinae). Klapalekiana 49: 111–184.

Najdete zde již více než 2900 druhů rostlin, hub a živočichů!