Botaurus stellaris - bukač velký

6. 6. 2014 vytvořil Zdeněk Mačát

Botaurus stellaris (Linnaeus, 1758) – bukač velký

Řád: Pelecaniformes – veslonozí, čeleď: Ardeidae – volavkovití

Status: KO, CR, IUCN: LC, Bonn II, Bern II, AEWA, Birds Dir I

 

Popis: Bukač velký je 70-80 cm velká volavka, tj. o něco větší než bažant. Nápadný zelenýma nohama a dlouhým silným zobákem. Rozpětí křídel dosahuje do velikosti 100-130 cm. Zbarvené těla je okrové až hnědé s četnou hnědočernou kresbou ve formě příčného mramorování nebo podélných proužků. Převažujícím zbarvením křídel je hnědočerná až hnědá. Čelo a temeno tmavě hnědé až hnědočerné stejně tak koutky zobáku. Zobák je žlutozelený, duhovka je žlutá, při okraji červená. Vejce jsou olivové hnědá, občasně se zeleným nádechem.

 

Možná záměna: Nezaměnitelný druh české fauny. Velmi podobným druhem bukače velkého je bukač severoamerický (Botaurus lentiginosus), který však do Evropy zalétá velmi zřídka. U mladých jedinců při nepozornosti by bylo možné zaměnit s mladým bukáčkem malým (Ixobrychus minutus), který měří pouhých 30-40 cm a v dospělosti má peří na svrchní straně těla černé.

 

Rozšíření: Euroasijský druh, který hnízdí od Pyrenejského poloostrova po Korejský poloostrov a japonské ostrovy. Zimním období je u jedinců z Evropy znám velký rozptyl při tahu. Zimoviště se nachází většinou jižních či západních přímořských oblastech (včetně severní Afriky).

 

V České republice se bukač velký vyskytuje na Třeboňsku a Českobudějovicku, Českolipsku, Dokesku a v Polabí. Na Moravě se vyskytuje na Hodonísku, Břeclavsku a Znojemsko, také na Ostravsku a v Poodří. Populace v ČR čítá okolo 30 párů. Někteří jedinci v ČR zimují.

 

Biologie a ekologie: Bukač velký obývá rybníky, bažiny a mokřiny s rozlehlými porosty rákosin a volnou vodní hladinou. Je to velmi plachý pták, kterého lze zahlednout většinou při přeletech nad rákosinami. Mnohem častěji je možné zaslechnout jeho nezaměnitelný bučivý hlas, přepisovaný jako: „hump“, které bývá 3-5 krát opakováno. Tento netypický hlasový projev je možné slyšet na velké vzdálenosti (přibližně 3-5 km). Hnízdění probíhá od března až do podzimu. Hnízdo bývá umístěno nedaleko vodní hladiny v mělčinách – vystavěno na hromadách suchého orobince či rákosu nebo v trsu trav. Hlavní stavební materiálem hnízda jsou části rostlin z okolí hnízda, tedy rákos, orobinec a vodní rostliny, hnízdní kotlinka je bez výstelky. Hnízdění probíhá jednou ročně, ve snůšce jsou 4-6 vajec. Typickým projevem bukače v ohrožení je strnulý „kůlový postoj“. V takovém případě vztyčí bukač svisle vzhůru zobák, krk a celé tělo protáhne do délky, v tomto postoji může setrvat dlouhou dobu. Díky svému zbarvení a této pozici tak dobře splývá s okolní rákosinou. Při chůzi kráčí přikrčen pomalými plíživými kroky. Celoročně se bukač velký živí živočišnou potravou. Rostlinná složka se objevuje ojediněle a to pouze z jara. Z živočichů jsou hlavními vodní i suchozemský hmyz, obojživelníci, také drobné rybky a malý savci.

 

Hlas: Dospělí bukači obhajují svá teritoria charakteristickým dunivým a nízkofrekvenčním voláním (nahrávka zde). 

 

Ohrožení a ochrana: Současný stav populací je velmi nízký a kolísání populační hustoty z roku na rok je pro bukače typické. Největším negativně působícím faktorem na výskyt bukače jsou změny vodních režimů, mizení litorálních porostů (rákosin) či úbytek vodních živočichů představujících potravu. Tyto faktory jsou přímo spojený s intenzivním chovem ryb a není úplně jasné, jaký významný je tento vliv na fluktuaci populační hustoty. Vhodným opatřením pro záchranu populací bukače velkého jsou managementové zásahy, které podporují obnovu litorální vegetace a umožňují úspěšný vývoj vodním živočichů i rostlinám, tedy šetrné rybí hospodaření.

 

 

Literatura:


Hora J., Brinke T., Vojtěchovská E., Hanzal V. (2010): Monitoring druhů přílohy I směrnice o ptácích a ptačích oblastí v letech 2005-2007. AOPK ČR, Praha.

 

Hudec K., Černý W., a kolektiv (1972): Fauna ČSSR, svazek 19, Ptáci 1. Academia, Praha.

 

Svensson L. (2009): Ptáci Evropy, Severní Afriky a Blízkého východu. Nakladatelství Ševčík, Praha.