Bombina variegata (Linnaeus, 1758) - kuňka žlutobřichá

Čeleď: Bombinatoridae - kuňkovití

Status: SO, CR, IUCN: LC, BERN II, NATURA 2000, HD II, IV

Popis: Kuňka žlutobřichá je 4,5 - 5,0 cm velká žabka. Zbarvení hřbetní strany je hnědošedé nebo hnědé. Mohou se objevit i jedinci s nazelenalou hřbetní stranou těla. Na hřbetě se na kůži nacházejí kožovité výrůstky (bradavky), ty nesou na vrcholku tvrdou kuželovitou rohovitou špičku, takže povrch kůže se zdá být výrazně drsný. Břišní strana těla a končetiny jsou výrazně zbarveny. Jedná se o kombinaci všech odstínů žluté, někdy s přechodem do oranžové a tmavě modročerného mramorování. Celkový rozsah žlutých ploch je obvykle větší než celková rozloha tmavých ploch. Prsní skvrny jsou zpravidla spojeny a propojeny se skvrnami předních končetin. Existuje však mnoho přechodných variant, a proto dalším znakem je také délka zadních končetin (jako u skokanů). U kuňky žlutobřiché patní kloub vždy přesahuje nosní otvory. Samci nemají vyvinutý hrdelní rezonátor a jejich hlas je proto slabý (k poslechu zde). Oční zřítelnice může být různého tvaru (od trojúhelníku po srdce).

Možná záměna: V ČR můžeme kuňku žlutobřichou zaměnit pouze s kuňkou obecnou (Bombina bombina). Mezi těmito druhy však dochází ke křížení, a proto je velmi těžké některé jedince přesně určit. Jedná se zónu o šířce 5-10 km a délce 3000-4000 km. V České republice jde o úpatí Karpatského systému.

Rozšíření: Západní hranice areálu rozšíření je ve Francii, východní hranici tvoří řeky Dněstr a Prut (Ukrajina). Severní hranice je pak na území Německa a Polska, jižní na Sicílii, jihu Itálie a Makedonii.

V ČR je rozšíření výsledkem postglaciálního šíření. Centrum výskytu (refugium) bylo na Balkánském poloostrově, odtud se šířily dvě větve na sever. Alpská, zasahující do Čech, vytváří místa výskytu na Plzeňsku a Klatovsku. Karpatská větev zasahující na Moravu a do Slezska, tvoří souvislý areál Bílých Karpat, Beskyd, Oderských vrchů a Nízkého Jeseníků.

Biologie a ekologie: Kuňka žlutobřichá obývá menší, často jen dočasné vodní plochy (louže na lesních cestách, zatopené příkopy podél cest). Vyskytuje se od středních poloh až do hor (1600 m n. m. - Tatry, Slovensko). Nejnižší výskyt na našem území byl zaznamenán na Olomoucku v nadmořské výšce 250 m. K páření dochází už v polovině dubna. Samice klade vejce buď na jaře nebo na podzim a to v počtu 2 - 25. Pulci mají velmi rychlý vývoj, ale jednici z podzimních snůšek přezimují. Asi po 50 dnech je metamorfóza dokončena. Potravu kuňka loví na hladině, na souši i pod hladinou. Hlavní složkou potravy jsou brouci, blanokřídlý a dvoukřídlý hmyz a také pavouci nebo žížaly. Při podráždění přechází do tzv. kunčího reflexu. V první fázi se kuňka prohne, zakloní hlavu a nastaví dlaně a chodidla směrem vzhůru (obr. 3). Selže-li první fáze, nastává fáze druhá, ve zlomku vteřiny se přetočí na záda a ukáže se nepříteli v celé své kráse (obr. 4). Druhou fázi kunčího reflexu však uvidíme velmi zřídka.

Význam a ochrana: Druh je považován spolu s druhem B. bombina za výrazné hubitele komárů. Tento druh kuňky sice snáší velkou míru znečištění, ale příčinou jejího úbytku je degradace stanovišť. Vhodná je tedy ochrana stanovišť a tvorba nových vhodných lokalit. Populace kuněk, žijících u nás v západní části republiky, patří mezi nejohroženější obojživelníky v ČR.

Taxonomická poznámka: Druh tvořící čtyři poddruhy. V České republice najdeme poddruh Bombina variegata variegata (kuňka žlutobřichá středoevropská), která se vyskytuje v převážné části Evropy. Poddruh B. variegata kolombativici se vyskytuje v oblasti Dalmácie, poddruh B. variegata scabra se vyskytuje v oblasti Balkánu (Albánie, Makedonie,...). Poddruh B. variegata pachypus má centrum rozšíření na jihu Itálie a Sicílii.

Literatura:

Baruš V., Oliva O., a kolektiv (1992): Fauna ČSFR, svazek 25, Obojživelníci. - Academia, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!