Blattella germanica - rus domácí

30. 12. 2020 vytvořil Ondřej Machač

Blattella germanica (Linnaeus, 1767) – rus domácí

Čeleď: Blattellidae – rusovití

Status: nepůvodní druh

 

Popis: Menší druh švába o délce těla 11–15 mm. Hlava je poměrně malá, světle hnědá s černýma očima. Tykadla jsou tenká a výrazně dlouhá. Hrudní štít (pronotum) je světle žlutohnědý se dvěma výraznými tmavými proužky. Zadeček je hnědý, cerky (přívěsky) jsou štíhlé a dlouhé. Obě pohlaví mají vyvinutá dlouhá žlutohnědá křídla, která mírně přesahují zadeček. Nymfy jsou hnědé, se světlým proužkem táhnoucí se štítem a světlým okrajem hrudních článků a štítu. Nohy jsou poměrně dlouhé, žlutohnědé, nápadně otrněné. Ootéka je protáhlá, světle hnědá až narůžovělá.

 

Možná záměna: Díky dvěma tmavým pruhům na štítu je dobře rozpoznatelný od ostatních, u nás se vyskytujících švábů.

 

Rozšíření: Kosmopolitní druh, rozšířen po celém světě, kromě Antarktidy. Původní domovinou je pravděpodobně jižní Asie. Do Evropy se za pomocí člověka dostal pravděpodobně už v 17. století.

 

V ČR nejhojnější synantropní druh švába, roztroušeně po celém území, zejména ve městech.

 

Biologie a ekologie: Rus domácí žije v našich podmínkách jen v budovách a okolí lidských sídel, zejména ve starších vytápěných budovách, skladech, továrnách, sýpkách, ubytovnách, sklepích, stájích nebo ve sklenících. V bytech a rodinných domech je v ČR poměrně vzácný. Ve své domovině žije také v jeskyních, ve skalách a v dutinách stromů. Aktivní je v noci, přes den se zdržuje v úkrytech. Je to všežravec, který se živí různými zbytky organického původu, potravinami, ale i kůžemi, starým papírem, tuky apod. Svým trusem může znehodnocovat potraviny a přenášet různé patogeny. Ve vhodných podmínkách se snadno přemnoží. Samice po páření klade vajíčka do ootéky, kterou nosí až do vylíhnutí nymf, připevněnou k zadečku. Ootéka obsahuje okolo 35 vajíček. Vývoj od vajíčka po dospělce trvá při pokojové teplotě okolo dvou měsíců. České jméno „rus“ je převzato a žertovně poupraveno z polského (i ruského) jména pro tohoto švába „prusak“ nebo taky „karaczan prusak“, z tehdejšího Pruska se totiž zřejmě rozšířil do Ruska.

 

 

Literatura:

 

Kočárek P., Holuša J., Vidlička L. (2005): Blattaria, Mantodea, Orthoptera & Dermaptera České a Slovenské Republiky. Kabourek, Zlín.

 

Vidlička Ľ. (2012): Fauna Slovenska I. – Šváby a modlivky. Veda Bratislava.