Bellis perennis L. - sedmikráska obecná  

Syn.: Bellis silvestris auct. non Cyr.

Čeleď: Asteraceae - hvězdnicovité  

Status: běžný druh  

Popis: Drobné, 5-15 cm vysoké rostliny s krátkými plazivými oddenky. Listy, vyrůstající v přízemní růžici, jsou obvykle obvejčité, na vrcholu tupé, téměř celokrajné, oboustranně roztroušeně chlupaté. Řapíky jsou široké, občas narůžovělé. Úbory jsou do 3 cm velké, s dvouřadým zákrovem. Trubkovité květy uprostřed terče jsou žluté, oboupohlavné, jazykovité květy jsou bílé až načervenalé, obvykle jen samičí. Plodem je obvejčitá nažka.

Rozšíření: Sedmikráska je původní téměř na celém Evropském kontinentu, na sever zhruba po Baltské moře, na východ po Ukrajinu. Zplaňuje ve Skandinávii, Severní i Jižní Americe či na Novém Zélandu.

V ČR jde o běžný druh, rozšířený od nížin až po nejvyšší polohy, kam je často zavlékána. Na většině našeho území je sedmikráska pravděpodobně nepůvodní a je považována za archeofyt.

Ekologie: Roste na velkém množství antropogenně ovlivněných stanovišť (trávníky v lidských sídlech či jejich okrajích, podél cest, na hřbitovech) nebo na polopřirozených stanovištích (pastviny, krátkostébelné louky). Je to světlomilný druh, kterému nevadí občasný sešlap a vyhovují mu vlhčí, humóznější půdy.

Hemikryptofyt, který kvete téměř po celý rok, obvykle od února do listopadu, vzácněji však i v prosinci a lednu.

Význam: Dekorativní rostlina, kvetoucí po velkou část roku. Z divokých sedmikrásek bylo vyšlechtěno velké množství okrasných, různě barevných velkokvětých či plnokvětých kultivarů. Úbory sedmikrásek se v léčitelství užívají jako expektorans při onemocnění horních dýchacích cest a také při léčení vyrážek a ekzémů. V zahradnictví jsou sedmikrásky považovány za plevelnou rostlinu, která kazí vzhled trávníků.

Literatura:

Slavík B. (2004): Bellis L. – sedmikráska. – In: Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds), Květena České republiky 7, p. 123–125, Academia, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!