Azolla filiculoides Lam. – azola americká

Syn.: Azolla caroliniana Willd.; A. rubra R. Br.; A. arbuscula Desv.; A. magellanica Willd.

Čeleď: Salviniaceae – nepukalkovité

Status: zdomácnělý neofyt

Popis: Heterosporická, na hladině vzplývající nebo na vlhkém bahně rostoucí kapradina. Lodyhy vidličnatě větvené, do 2 cm dlouhé; listy dvouřadé, střídavé, překrývající se, k vrcholu zmenšující se, kratičce chlupaté, zelené, ale na přímém slunci a ke konci vegetační sezóny červenající. Sporokarpy jednopohlavní, dimorfní; výtrusy bradavčité.

Možná záměna: Taxonomicky komplikovaný rod, jehož rozlišovací znaky se nacházejí především na glochidiích [= háčkovitých strukturách mikrosporangií sloužících k přichycení megasporangií], důležitá je rovněž struktura výtrusů. Z našeho území byla mylně udávána ještě azola hřebenitá (Azolla cristata, syn. A. caroliniana auct.).

Rozšíření: Přirozený areál zahrnuje teplé temperátní až subtropické oblasti Nového světa, resp. Severní až Jižní Ameriky. V soušasnosti je druh znám kosmopolitně, postupně byl zavlečen do Evropy, jižních oblastí Afriky, také do Asie a Austrálie.

V České republice byla tato vodní kapradina poprvé zaznamenána ke konci 19. století. Objevuje se nahodile v nižších až středních polohách na příhodných biotopech. S oblibou se pěstuje jako akvarijní rostlina, z akvarijních kultur se zřejmě nejčastěji dostává do přírody.

Ekologie: Azola osidluje různé vodní biotopy, jako jsou rybníky, návesní nádrže, tůně, příkopy a pomalu tekoucí vodoteče. Je tolerantní k zástinu. Díky symbiotické vazbě s bakterií Nostoc azollae, která fixuje dusík, dokáže růst ve vodách různé trofie, vyhýbá se vodám bohatým na fosfor. Optimální teploty pro růst kapradiny se pohybují mezi 20 až 25°C. Patří mezi chladu odolnější druhy, dokáže přečkat teploty až -15°C nebo kratší období s vrstvou ledu na hladině. Za příhodných podmínek dokáže během 10 dní zdvojnásobit plochu pokrývající hladinu. Je živnou rostlinou nosatce (Stenopelmus rufinasus), který se v rámci biologické kontroly využívá k redukci azol v některých oblastech s invazně se chovajícími populacemi.

Hydrofyt s fenologickým optimem růstu od července do října.

Literatura:

Hussner A. (2010): NOBANIS – Invasive Alien Species Fact Sheet – Azolla filiculoides. Online Database of the European Network on Invasive Alien Species – NOBANIS, www.nobanis.org, navštíveno: 14/08/2025.

Kaplan Z. (2019): Azollaceae Wettst. In: Kaplan Z. et al., Klíč ke květeně České republiky, 2. vydání. – Academia, Praha, s. 111.

Pemberton R. W. & Bodle J. M. (2009): Native North American Azolla Weevil, Stenopelmus rufinasus (Coleoptera: Curculionidae), Uses the Invasive Old World Azolla pinnata as a Host Plant. – Florida Entomologist, 92(1): 153–155.

Szczęśniak E. et al. (2009): Distribution of Azolla filiculoides Lam. (Azollaceae) in Poland. – Acta Societatis Botanicorum Poloniae, 78(3): 241–246.

Najdete zde již více než 3000 druhů rostlin, hub a živočichů!