Asperula cynanchica - mařinka psí

31. 7. 2020 vytvořil Václav Dvořák

Asperula cynanchica L. – mařinka psí

Syn.: Asperula montana W. et K.; A. stricta Opiz in Bercht. et Opiz

Čeleď: Rubiaceae – mořenovité

Status: běžný druh

 

Popis: Často šedě ojíněná bylina s bohatě větvenou kořenovou hlavou nesoucí fertilní i sterilní lodyhy. Lodyhy poléhavé až přímé, čtyřhranné, lysé, zřídka chlupaté, dlouhé obvykle 10–40 cm. Listy a palisty úzce kopinaté až čárkovité, nanejvýš ve 4četných přeslenech, jednožilné, kratší než lodyžní články. Květenstvím je lata složená z dlouhých větví s přisedlými nebo krátce stopkatými květy. Koruna květů 4cípá, narůžovělá až bělavá, na vnější straně drobnými papilami drsná. Merikarpia polokulovitá, papilnatá.

 

Možná záměna: Na našem území se vyskytuje ještě jeden vytrvalý druh z tohoto rodu, vzácnější mařinka barvířská (Asperula tinctoria), u které najdeme plazivý oddenek a některé květy s trojcípými korunami. Květy jsou bílé. Na lodyhách nacházíme přesleny více než 4četné.

 

Rozšíření: Evropský druh, který roste na většině kontinentu s výjimkou severních částí, jako je Skandinávie a Pobaltí. Na východ zasahuje zhruba po Ural a předhůří Kavkazu.

 

V České republice leží centrum rozšíření v českém i moravském termofytiku, odkud druh zasahuje zejména do přilehlých oblastí středočeského a západomoravského mezofytika. Na řadě míst – západní a jižní Čechy, Šluknovský a Frýdlantský výběžek, severovýchodní Morava – zcela chybí nebo se vyskytuje jen bodově.

 

Ekologie: Roste na travnatých, křovinatých a skalnatých stráních. Preferuje suché, mělké až skeletovité půdy, plochy s nezapojenou vegetací. Je součástí řady typů vegetace, optimum nachází ve vegetaci suchých trávníků sv. Festuco-Brometea.

 

Poznámka: Druhové jméno psí získala tato mařinka pravděpodobně kvůli jejímu užívání při léčbě snětí u psů. V minulosti se využívala i při léčbě peritonsillárních abscesů u lidí.

 

 

Literatura:

 

Ferrer-Gallego P. P. (2015): Typification of the Linnaean name Asperula cynanchica (Rubiaceae). – Phytotaxa, 195(1): 98–100.

 

Kubát K. (2000): Asperula L. In: Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds), Květena České republiky 6, Academia, Praha, 116–122.