Asclepias syriaca L. – klejicha hedvábná
Syn.: Asclepias cornuti Decne, Asclepias tomentosum Opiz
Čeleď: Apocynaceae – toješťovité (dříve Asclepiadaceae – klejichovité)
Status: invazní druh

Popis: Vytrvalé, statné, po poranění mléčící byliny s dlouhým plazivým oddenkem a přímou, až 2 m vysokou, nevětvenou, hustě olistěnou, hustě pýřitou, dutou lodyhou. Listy jsou vstřícné nebo přeslenité, krátce řapíkaté, s čepelí vejčitou, celokrajnou, na vrcholu tupě špičatou, na bázi zaokrouhlenou, na líci tmavě zelenou a krátce chlupatou, na rubu hustě šedavě plstnatou, s vyniklou žilnatinou. Květy, vyrůstající v bohatých, úžlabních, kulovitých lichookolících, jsou obvykle pětičetné, vonné. Kališní lístky jsou hustě chlupaté, podlouhle trojúhelníkovité, s dlouhou, nazpět ohnutou špičkou. Korunní lístky jsou špinavě fialové, narůžovělé až bělavé, na bázi srostlé v krátkou trubku, s cípy nazpět ohnutými a oboustranně chlupatými. Ve středu květu se srůstem nitek tyčinek a semeníku vytváří dužnatá, bělavá pakorunka zvaná gynostegium, která má kornoutovité cípy uvnitř s nápadným rohovitým výrůstkem směřujícím do středu květu. Plodem jsou podlouhlé, až 12 cm dlouhé, na povrchu plstnatě chlupaté a osténkaté měchýřky. Semena jsou zploštělá, s křídlatým lemem po okrajích, opatřená dlouhým, bělavým, hedvábitým chmýrem.

Možná záměna: Ve střední Evropě se zatím jedná o nezaměnitelný druh. Vzácněji jsou jako jednoletky pro okrasu pěstovány další druhy klejich, např. Aslepias curassavica a A. tuberosa. Oba druhy se od k. hedvábné liší nápadně oranžově až červeně zbarvenými květy.

Rozšíření: Klejicha hedvábná je původní na východním pobřeží Severní Ameriky. Zplanělé nepůvodní populace jsou známy z mnoha zemí Evropy a Japonska.

V ČR se vyskytuje zatím zejména v teplejších oblastech. Ohniska výskytu jsou známa ze středních Čech, z jižní Moravy zhruba z prostoru mezi Břeclaví a Brnem, ze střední Moravy v okolí Prostějova a z Ostravska. Vzácněji se vyskytuje také ve východních a jižních Čechách a na jihovýchodní Moravě.

Ekologie: V původním areálu roste klejicha hedvábná zejména na prériích. V Evropě, včetně ČR, se vyskytuje především na místech s řidším vegetačním pokryvem, jako jsou písčiny, železniční náspy, příkopy, rumiště a úhory, vzácněji také v opuštěných sadech, vinicích a na hřbitovech. Vyhovují jí suché, lehké, písčité až kamenité půdy na podloží se zásaditou až mírně kyselou reakcí.

Hemikryptofyt, který kvete v červnu a červenci.

Význam: Klejicha hedvábná je významná kulturní a okrasná rostlina. Oddenek a další části rostliny obsahují řadu jedovatých sekundárních metabolitů, zejména glykosid asclepiadin. Ten vyvolává při požití průjmy a zvracení, při kontaktu s pokožkou může vyvolávat také vyrážky. Chmýr semen se využíval jako vycpávkový materiál. Z latexu se získával kaučuk nevalné kvality. Rostliny jsou pěstovány také jako nektarodárné a okrasné. Vzhledem ke značné toxicitě a schopnosti se intenzivně rozšiřovat, je však pěstování klejichy nepříliš vhodné.
Klejicha hedvábná je v některých evropských zemích (např. v Maďarsku) významným invazním druhem. Údaje o prvním pěstování v Evropě pocházejí z roku 1629, v ČR byla zřejmě poprvé pěstována v zámeckém parku v Lánech v roce 1785. První údaje o jejím zplanění na našem území pocházejí z okolí Krnova z 20. let 19. století. V současné době se nejvíce šíří na jižní a střední Moravě.
Vzhledem k tomu, že klejicha se dokáže efektivně šířit jak vegetativně, pomocí dlouhých oddenků, tak i generativně pomocí ochmýřených semen, je velmi úspěšná v obsazování otevřených stanovišť, např. písčin. Na nově osídlených stanovištích vytváří husté porosty, které omezují růst původních druhů. K likvidaci porostů klejichy je třeba pravidelné sečení ještě před rozkvětem a případné použití herbicidů.

Literatura:

Follak S., Schleicher C. & Schwarz M. (2018): Roads support the spread of invasive Asclepias syriaca in Austria. – Die Bodenkultur: Journal of Land Management, Food and Environment 69: 257–265.

Kaplan Z., Danihelka J., Koutecký P., Šumberová K., Ekrt L., Grulich V., Řepka R., Hroudová Z., Štěpánková J., Dvořák V., Dančák M., Dřevojan P. & Wild J. (2017): Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Part 4. – Preslia 89: 115–201.

Kelemen A. Valkó O. Kröel-Dulay G. Deák B. Török P. Tóth K. Migléc T. & Tóthmérész B. (2016): The invasion of common milkweed (Asclepias syriaca) in sandy old-fields – is it a threat to the native flora? – Applied Vegetation Science 19 218–224.

Slavík B. (2000): Asclepias L. – In: Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds), Květena České republiky 6, Academia, Praha, 66–69.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!