Araschnia levana (Linnaeus, 1758) – babočka síťkovaná 

Čeleď: Nymphalidae – babočkovití

Status: běžný druh

Popis: Rozpětí křídel 28–34 mm. Babočka síťkovaná tvoří dvě odlišné formy – jarní a letní (učebnicový příklad sezónního polyfenismu). Motýli jarní generace (forma levana) mají svrchní stranu křídel zbarvenu oranžově s množstvím černých skvrn, směrem k bázi křídla se skvrny zahušťují. Dospělci letní generace (forma prorsa) mají svrchní stranu křídel zbarvenu černě, přičemž středem obou párů křídel se táhne výrazná bílá (někdy žlutavá) páska a při okraji zadních (někdy i předních) křídel prochází tenká přerušovaná oranžová páska, na zadních křídlech zpravidla dvojitá. Při okraji předního křídla obou forem se navíc nachází několik drobných bílých skvrnek. Spodní strana křídel obou forem je tmavohnědá až černohnědá s bíle až žlutě zbarvenými žilkami („síťkování“); u letní formy je navíc přítomna světlá páska stejně jako na svrchní straně křídel. Motýli letní generace jsou obecně větší. Vzácně se vyskytují jedinci s přechodným zbarvením mezi oběma formami (někdy nazývaní jako forma porima). Housenka je černá s velkými větvenými výrůstky na hřbetní straně těla i na hlavě. Kukla je zbarvena hnědě, na hřbetní části má špičaté výrůstky.

Možná záměna: Snadno rozpoznatelný motýl, záměna je nepravděpodobná.

Rozšíření: Široký palearktický areál druhu sahá od Pyrenejí přes většinu Evropy a temperátní části Asie až do Japonska. V Evropě chybí na Britských ostrovech, v severních státech a ve Středozemí, v posledních desetiletích ale probíhá šíření druhu na sever i jih – dosáhl severního pobřeží Francie, jižního pobřeží Skandinávie, severního Španělska a severního Řecka.

V ČR jde o hojného motýla rozšířeného na většině území, v některých oblastech státu je ale vzácnější.

Biologie a ekologie: Babočka síťkovaná obývá lesní světliny, okraje lesů, louky v nivách větších řek apod. Motýli jarní generace létají od konce března do června, letní generace pak od konce června do září. V teplých oblastech se za příznivého počasí vyvíjí částečná třetí generace. Odlišné zbarvení jarní a letní formy je stimulováno odlišnou fotoperiodou při larválním vývoji. Jedinci s přechodným zbarvením se vzácně objevují během letu letní generace anebo patří k částečné třetí generaci; jejich zbarvení je patrně způsobeno extrémními teplotami při kuklení nebo prodloužením vývoje housenek a kukel. Jarní generace je spíše sedentární; samci jarní generace vyčkávají na samice často ve velkých skupinách. Motýli letní generace jsou podstatně mobilnější a mnozí z nich se rozlétají daleko do okolí. Živnou rostlinou housenek je kopřiva dvoudomá (Urtica dioica). Samice kladou vajíčka na spodní stranu listů kopřiv, přičemž je lepí na sebe do podoby miniaturních věží sestávajících z cca 4–10 vajíček. Housenky žijí na kopřivách pohromadě, rozlézají se až před kuklením. Přezimují kukly, ze kterých se na jaře stávají motýli jarní generace.

Literatura:

Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V., Weidenhoffer Z. (2002): Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II. SOM, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!