Aphis sambuci - mšice bezová

27. 3. 2021 vytvořil Ondřej Machač

Aphis sambuci Lineaeus, 1758 – mšice bezová

Čeleď: Aphididae – mšicovití

Status: běžný druh

 

Popis: Délka těla 2–3,9 mm. Tykadla jsou tmavá, u nymf a bezkřídlých samic šedavá. Zbarvení těla je šedozelené až modrošedé, někdy až hnědozelené, okřídlení jedinci jsou tmavší, jedinci sající na kořenech zelenaví. Tělo je se slabým voskovitým popraškem, vytváří nápadné světlé proužky na zadečku, zvláště u dospělých neokřídlených samic. Vyskytují se okřídlené i bezkřídlé samice. Samci jsou tmaví, okřídlení. Nohy jsou šedavé, na kořenech sajících jedinců hnědé.

 

Možná záměna: Záměna je možná s našimi dalšími zástupci rodu Aphis a Myzus, nápadná je bílými voskovitými proužky dospělých samic a typickými prstencovými koloniemi. Ke spolehlivému určení je potřeba porovnat morfologické znaky. Na bezu však patří k nejhojnějším mšicím (na bezu saje jen málo druhů) a k záměně může dojít spíše u letních generacích na různých jiných bylinách, kde se vyskytuje více podobných druhů.

 

Rozšíření: Palearktický druh, rozšířen zejména v mírném pásu Evropy, částečně také ve Střední Asii a na severu Afriky.

 

V ČR hojný druh po celém území.

 

Biologie a ekologie: Mšice bezová žije na různých biotopech, s výskytem živných rostlin. Zejména na okrajích lesů, v břehových porostech, lužních lesích, křovinách, v remízcích, na rumištích, v zahradách, starých sadech a podél cest. Primární živná rostlina v našich podmínkách je bez černý (Sambucus nigra). Na jaře (duben až červen) vytváří typické početné prstencovité kolonie na nedřevnatých výhonech bezu. Začátkem léta, kdy začnou výhony dřevnatět, se líhnou okřídlené samice, které přelétávají na letní hostitele, jako jsou různé byliny jako např. šťovíky (Rumex), kopřivy (Urtica), silenky (Silene). Mohou sát také na hospodářských rostlinách, zejména na řepě. Někteří jedinci však můžou zůstat na bezu celoročně, přesouvají se však z výhonů na listy a řapíky. Na letních hostitelích často sají i na kořenech. Koncem léta se líhnou také samci a dochází k páření, okřídlené samice poté na podzim přeletují opět na bezy, kde kladou vajíčka do paždí pupenů a prasklin kůry. Vajíčka přezimují. Kolonie těchto mšic často navštěvují různé druhy mravenců, kteří sají jejich sladké výměšky. Jsou také vyhledávanou kořistí predátorů (např. larvy zlatooček a pestřenek).

 

 

Literatura:

 

Kratochvíl J. a kol. (1959): Klíč zvířeny ČSR III, ČSAV, Praha, 872 pp.

 

Stroyan, H.L.G. (1984): Aphids - Pterocommatinae and Aphidinae Aphidini. Handbooks for the identification of British insects. 2(6) Royal Entomological Society of London.