Anoplotrupes stercorosus (Hartmann in L.G.Scriba, 1791) - chrobák lesní

Syn.: Geotrupes amoethysticus Mulsant, 1842; Geotrupes juvenilis Mulsant, 1842; Geotrupes monticola Heer, 1841; Geotrupes nigrinus Mulsant, 1842; Geotrupes prusicus Czwalina, 1884; Geotrupes stercorosus (Hartmann in L.G.Scriba, 1791); Geotrupes sylvaticus Panzer, 1798

Čeleď: Geotrupidae - chrobákovití

Status: běžný druh

Popis: Velikost 12-19 mm, tělo oválné, zbarvení černé se slabým namodralým kovovým leskem. Spodek těla se silnějším modrým kovovým leskem. Na hlavě je malý hrbolek, tykadla jsou hnědá. Krovky jsou slabě rýhované.

Možná záměna: Podobný je další běžný druh chrobák jarní (Trypocopris vernalis), který však má krovky bez viditelných rýh. Dalšími podobnými druhy jsou vzácnější chrobák velký (Geotrupes stercorarius) a chrobák (Geotrupes spiniger), kteří však dosahují podstatně větší velikosti a jejich krovky nesou hluboké rýhy.

Rozšíření: Celá Evropa, na východ přes Kazachstán, Turecko a Čínu až po východní Sibiř.

V ČR je hojný po celém území.

Biologie a ekologie: S dospělými brouky se setkáme již od března a to zejména v lesích a na jejich okrajích. Na jaře zakládájí hnízda. Hloubí si nory pod exkrementy, které mohou být až 60 cm dlouhé. Na konci nory pěchují mateřskou hrudku, která se skládá z nejrůznějších materiálů, především z exkrementů, tlejících hub, dřeva, kůry, listů nebo jehličí. Tyto hrudky slouží za potravu budoucím larvám. Žír larev probíhá až do podzimu než začne mrznout, pak přezimují a zbytek žíru dokončují na jaře. Kuklí se během května a za několik týdnů se líhnou dospělci.

Najdete zde již více než 2900 druhů rostlin, hub a živočichů!