Anopheles plumbeus Stephens, 1828 – anofeles černý

Čeleď: Culicidae – komárovití

Status: nehojný druh

Popis: Délka těla 5–6 mm. Hlava a oči jsou černé s kontrastním bílým proužkem ve středu. Bodavý sosák je výrazně prodloužený, přizpůsobený k probodnutí kůže a sání krve. Tykadla jsou u samic krátká, u samců dlouhá a nápadně pýřitá. Hruď je šedá s dvěma tmavými páskami. Zbarvení zadečku je hnědošedé. Nohy jsou poměrně dlouhé a štíhlé, černého zbarvení. Křídla jsou poměrně úzká, průhledná, na žilkách jsou drobné šupinky a chloupky. Larvy jsou protáhlé, mírně zploštělé s nápadně rozšířeným prvním hrudním článkem, na konci zadečku mají jen velmi krátkou dýchací trubičku.

Možná záměna: Od našich ostatních anofelů (v ČR 7 druhů) se liší mj. tmavým zbarvením, těla i nohou a kontrastním světlým proužkem na hlavě. Podobný je anofeles (Anopheles claviger), který je však světlejší a má zbarvení do žlutohnědých odstínů.

Rozšíření: Palearktický druh, rozšířen v Evropě, na severu Afriky a Blízkém Východě.

V ČR poměrně hojný druh, rozšířen zejména v nižších polohách, v okolí sídel však i ve středních a vyšších polohách.

Biologie a ekologie: Anofeles tmavý obývá různé biotopy, jako jsou mokřady, lužní a vlhké lesy, údolí řek a potoků, ale u nás často v okolí lidských sídel, zdá se, že se přizpůsobil podmínkám v okolí lidských sídel. Dospělci se vyskytují od května do srpna, kdy zvláště za soumraku a úsvitu vyhledávají hostitele, zejména větší savce, včetně člověka. Některé populace, zejména ty, které žijí v okolí lidských sídel, se často specializují na člověka. Dokáže být velmi dotěrný, létá zejména před a za soumraku, někdy i během dne. Při sání má typickou nakloněnou polohu (zadeček šikmo nahoru). Občas zalétá i do domů. Krev sají pouze samice, samci sají příležitostně rostlinné šťávy. Samice kladou vajíčka do drobných vodních biotopů, jako jsou dendrotelmy stromů, menší kaluže, ale často v synantropních podmínkách např. nádoby naplněné vodou, pohozené pneumatiky, sudy apod. Larvy se živí organickými zbytky ve vodě. Larvy se drží u hladiny vodorovně (komáří larvy šikmo vertikálně), protože mají zakrnělou dýchací trubičku.

Může přenášet řadu patogenů, včetně malárie (Plasmodium falciparum). V našich podmínkách však nedochází k přenosu z člověka na člověka přenašečem anofelem. Dříve se však malárie v Česku vyskytovala, zejména na jihu Moravy, kde se jí říkalo „hodonka“ (podle Hodonínska, kde se vyskytovala nejčastěji). 

Literatura:

Anonymous: ‘Reverse’ identification key for mosquito species. European Centre for Disease Prevention and Control. https://www.ecdc.europa.eu/sites/default/files/documents/Reverse-identification-key-for-invasive-mosquito-species-July-2022.pdf

Becker N., Petric D., Zgomba M., Boase C., Madon M.B., Dahl C. (2020): Mosquitoes. Identification, Ecology and Control. Springer Nature Switzerland. p. 570.

Kramář J. (1958): Komáři bodaví – Culicinae. Fauna ČSR 13. Nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 287 pp.

Najdete zde již více než 3000 druhů rostlin, hub a živočichů!