Anguis colchica - slepýš východní

31. 10. 2016 vytvořil Zdeněk Mačát

Anguis colchica (Nordmann, 1840) - slepýš východní

Čeleď: Anguide - slepýšovití

Status: SO - dle Anguis fragilis

 

Popis: Slepýš východní je až 50 cm velký beznohý ještěr, který je velmi podobný sesterskému druhu slepýši křehkému. Hlava je viditelněji oddělena od těla, ocas je delší než tělo, šupiny na těle jsou hladké a lesklé. Samci jsou svrchu těla světle hnědí až světle šedí. Samice a mladí jedinci se vyznačují úzkým tmavým vertebrálním pruhem a kontrastním přechodem mezi tmavými boky a světlejším hřbetem. U pohlavně aktivních dospělců (častěji u samců, ojediněle u starých samic) se mohou objevovat na hřbetě světle modré skvrny. Břicho samců je s černým středovým pruhem a černou ventrální stranou ocasu.

 

Možná záměna: Rozeznat slepýše východního od slepýše křehkého (Anguis fragilis) je velmi složité. Důležitá je kombinace několika prvků, včetně lokality nálezu. Morfologické rozdíly u slepýše východního jsou relativně delší a vyšší hlava, robustnější stavba těla s obvykle viditelným ušním otvorem. Dále také zpravidla oddělené prefrontální štítky a především vyšší počet šupin v příčné řadě ve středu těla (28−30 − colchica, 24−26 − fragilis).

 

Rozšíření: Západní hranice rozšíření slepýše východního prochází Finskem, Pobaltím, východním Polskem, Moravou a podél řeky Dunaj přes přibližný střed Balkánského poloostrova směrem k Turecku. Od této linie se vyskytuje dále na východ do Evropského Ruska (Sibiř, řeka Tobol), v severním Turecku a na Kavkaze.

 

Česká republika leží na pomezí areálů slepýše křehkého a slepýše východního. Oba druhy se na našem území potkávají a na styku areálů vytvářejí hybridní zónu. V této oblasti se oba druhy příležitostně kříží. Přesné vymezení hybridní zóny není zatím možné přesně určit, avšak první studie ukazují, že prochází Jeseníky až Oderskými vrchy a pokračuje dále přes Drahanskou vrchovinu, do Vněkarpatských sníženin (Hornomoravský a Dolnomoravský úval) a Chřibů. V oblasti karpatských pohoří (Beskydy a Bílé Karpaty) se pak vyskytují nehybridní populace.

 

Biologie a ekologie: Charakteristika biotopů, které slepýš obývá, je velmi široká − v Karpatech si oblíbil extenzivně kosené louky, křovinaté meze a nezastíněné příkopy cest a polí, také světlé listnaté lesy a okolí lesních cest. Jako úkryty využívá ležící dřevo, listí, hromady větví a podobně. Trvalé úkryty pak hledá pod kameny či v norách hlodavců, během zimování se v jednom úkryty vyskytuje i větší počet jedinců. Aktivita slepýše je závislá na nadmořské výšce, u nás od poloviny března do poloviny října. Slepýš východní rodí živá mláďata (5−20), a to v červenci nebo srpnu. Mláďata pohlavně dospívají ve třech letech. U slepýšů je dobře vyvinuto obranné chování, při uchopení predátorem (nebo do ruky) se obtáčí kolem, vypouští trus a samci vysunují hemipenisy. Starší samci se brání také kousáním. Běžná je také autotomie ocasu. V průběhu jara v období rozmnožování dochází mezi samci k bojům. Koušou se do hlavy a trupu, v létě je pak možné pozorovat jizvy na hlavě a krku. Ty se objevují ale také u samic, je tedy zřejmé, že dochází také ke kopulačnímu kousání. Potrava slepýše je složená z různých druhů bezobratlých. Při lovu se orientuje hlavně čichem, při pojídání větší potravy si pomáhá zapřením kořisti o substrát.

 

Ohrožení a ochrana: Jako „nový“ druh není slepýš východní zařazen mezi chráněné druhy. Zákonnou ochranu však přejímá po původním druhu, ze kterého byl vylišen, po slepýši křehkém. Je tedy zařazen do kategorie silně ohrožený druh. Je však rovněž žádoucí tento druh zařadit do Červeného seznamu a přehodnotit jeho zákonnou ochranu, z pohledu aktuální znalosti o velikosti areálu tohoto druhu na území ČR. Druh je ohrožen ztrátou vhodných biotopů a přímou likvidací, kdy bývá jako hadi a slepýš křehký zaměňován za zmiji a ubíjen.

 

Taxonomická poznámka: Slepýš východní je dnes považován za polytypický druh s několika poddruhy. V České republice se setkáme s poddruhem A. colchica incerta.

 

 

Literatura:


Gvoždík V., Jandzik, D., Lymberakis P., Jablonski D. & Moravec J. (2010): Slow worm, Anguis fragilis (Reptilia; Anguidae) as a species complex: genetic structure reveals deep devergences. Molecular Phylogenetic and Evolution, 55: 460-472.

 

Jablonski D., Jandzik D.,  Mikulíček P., Džukić G.,  Ljubisavljević K., Tzankov N., Jelić D.,  Thanou E., Moravec J. & Gvoždík V. (2016): Contrasting evolutionary histories of the legless lizards slow worms (Anguis) shaped by the topography of the Balkan Peninsula. BMC Evolutionary Biology, 16:99.

 

Moravec J. & Gvoždík V. (2015): Anguis colchica (Nordmann, 1840) - slepýš východní. In: Moravec J. (ed.): Fauna ČR, Plazi - Reptilia. Academia.