Amata phegea (Linnaeus, 1758) – běloskvrnáč pampeliškový
Syn.: Syntomis phegea Linnaeus, 1758; tmavoskvrnáč pampeliškový
Čeleď: Arctiidae – přástevníkovití
Status: NT
Popis: Rozpětí přibližně 35–40 mm, modročerné nebo zelenočerné zbarvení křídel s bílými skvrnami a kovovým leskem. Na předním křídle obvykle šest skvrn, na zadním dvě nebo tři, ale není to pravidlem. Tělo je dlouhé, na konci hrudi je žlutá skvrna a okolo zadečku je žlutý kroužek. Vzezřením připomíná vřetenušku, ale k vřetenuškám nepatří. Tykadla jsou nitkovitá a z 1/3 bílá. Housenka je šedo-černá s hnědými hustě péřitými chlupy, které vyrůstají z malých výrůstků, červeno-hnědá hlava.
Rozšíření: Obývá střední a jižní Evropu, zasahuje až do střední Asie.
V ČR na vhodných biotopech hojný.
Biologie a ekologie: Vhodným biotopem pro běloskvrnáče jsou teplé, výslunné stráně nebo řídké prosvětlené lesy, kde poletují od konce května do srpna v jedné generaci. Heliofilní druh. Samičky kladou vajíčka na nejrůznější byliny. Polyfágní housenky žijí nejdříve společně potom jednotlivě, kuklí se v kokonech na zemi. Přezimují a po přezimování housenky ještě nějakou dobu dospívají.
Literatura:
Macek J., Dvořák J., Traxler L. & Červenka V. (2007): Motýli a housenky střední Evropy Noční motýli I., Academia Praha.
Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!