Alopochen aegyptiacus (Linnaeus, 1766) – husice nilská

Syn.: husice egyptská; Anas aegyptiacus Linnaeus, 1766; Alopochen aegyptiaca (Linnaeus, 1766); Alopochen aegyptius (Linnaeus, 1766)

Řád: Anseriformes – vrubozobí, čeleď: Anatidae – kachnovití

Status: nepůvodní druh, IUCN: LC, AEWA

Popis: Husice nilská je o něco menší než husa. Dosahuje délky těla mezi 63-73 cm, rozpětí křídel okolo 150 cm a hmotnosti 1,5-2,25 kg. Tělo husice je zavalité, zbarvené do oranžovohnědé barvy. Hlava je hnědobílá, oko je lemováno hnědou kruhovitou skvrnou. Svrchní strana těla je hnědočerná. Na křídlech se střídá černá (konce křídel), zelená a bílá (střed) a hnědá. Zobák je růžovočervený s výrazným tmavým lemem u kořene. Husice má dlouhé růžovočervené nohy. Nápadným znakem je výrazná hnědá skvrna na jinak krémové hrudi. Obě pohlaví vypadají totožně, avšak zbarvení mezi jednotlivými jedinci je velmi variabilní.

Možná záměna: Husici nilskou je možné zaměnit s jedinci husice rezavé (Tadorna ferruginea), zvláště pak v případě letu. Oba druhy jsou ze spodní strany těla světle hnědé (rezavé) a mají velké bílé skvrny na křídlech lemované černými pery.

Rozšíření: Husice nilská je africkým druhem kachny, který přirozeně obývá oblast prakticky celého kontinentu vyjma pouštních oblastí Sahary, tropických lesů v Kongu a při Guinejském zálivu. Dříve se přirozeně vyskytovala v oblasti Blízkého východu – v Izraeli je dnes považována za druh regionálně vyhynulý. Sekundární areál druhu zahrnuje země, kam byla husice introdukováná. Záznamy o její introdukci pocházejí z Velké Británie, Belgie, Dánska, Holandska, Rakouska a Spojených Arabských Emirátů. V posledních desítkách let se z těchto zemí šíří.

V České republice jde o nepůvodní druh, který zde byl poprvé zaznamenán v roce 1979 u Jindřichova Hradce. První prokázané hnízdění je udáváno z roku 2008 (Tachovsko). Údaje o hnízdění a výskytu pocházejí také z Moravy a severních Čech. V případě pozorování se jedná o jednotlivé jedince popřípadě páry. Nejvíce pozorování pochází z rozmezí dubna-května a v říjnu.

Biologie a ekologie: Husice nilská obývá široké spektrum mokřadních a travinných biotopů. Vyskytuje se od hladiny moře až po 4000 m n.m. Preferuje vodní plochy s otevřenými břehy a snadným přístupem k okolním lučním biotopům. Obecně se vyhýbá zalesněným oblastem a pouštím. Hnízdo tvoří malá kotlinka v lučním porostu nedaleko vody, avšak v mnoha případech je okolí variabilní (v rákosinách, na zemi pod keři nebo stromy, nory v březích, dutiny ve stromech či skalní výklenky). Samice snáší 5-12 vajec. Po dvou měsících jsou mláďata plně vzletná. Hlavní složkou potravy husice nilské je rostlinná hmota (semena, listy, stonky, vodní řasy). V potravě se objevují i živočichové (červi a kobylky).

Ohrožení a ochrana: Ochrana IUCN a dalších legislativ je zaměřena spíše na oblast primárního výskytu husice. Zde hrozí lov a otrava pesticidy používanými v zemědělství rozvojových oblastí Afriky. V některých oblastech je používána pro sportovní lov.

Výskyt v ČR je hodnocen z větší části jako negativní. Byla pozorována zvýšená agresivita proti domácím druhům kachen na hnízdišti.

Literatura:

BirdLife International (2012): Alopochen aegyptiaca. In: IUCN (2012): IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.2. .

Schröpfer L., Vermouzek Z., Šírek J. & Stolarczyk J. (2011): Výskyt a hnízdění husice nilské (Alopochen aegyptiacus) v České republice v letech 1979 až 2009. Sylvia 47: 67–75.  

Svensson L. & Grant P. J. (2004): Ptáci Evropy, Severní Afriky a Blízkého východu. Praktická určovací příručka. - Svojtka, Praha.

Najdete zde již více než 2900 druhů rostlin, hub a živočichů!