Ailanthus altissima - pajasan žláznatý

7. 8. 2008 vytvořil Filip Trnka

Ailanthus altissima (Mill.) Swingle - pajasan žláznatý

Syn.: Ailanthus glandulosa Desf.

Čeleď: Simaroubaceae - simarubovité

Status: Invazní druh

 

Popis: Pajasany jsou listnaté, opadavé stromy dosahující výšky okolo 15 až 20 (30) m. Listy jsou licho- nebo sudozpeřené. Jednotlivé lístky jsou zubaté, vejčitě kopinaté. Velikost lístků se pohybuje okolo 5-15 cm. Všechny lístky mají na bázi žlázy, které produkují aroma podobné myšině. Celé listy pak mohou být až 1 m dlouhé, většinou je ale délka cca 50 cm. Listy po poranění produkují tekutinu, která může u citlivých jedinců vyvolat alergické reakce. Borka je hladká, šedě zbarvená, podélně rozpraskaná. Mladé větvičky spolu s letorosty jsou hladce obrvené. Pajasany jsou dvoudomé stromy. Kvetou od dubna do července. Samčí květy jsou nápadné, skládají se z tyčinek a zakrnělého semeníku, jsou velmi aromatické. Samičí květy jsou drobnější, obsahují semeník a tyčinky, které nejsou funkční, a tak neprodukují pyl. Květy jsou žlutozelené. Po oplození se objevují zprvu světle zelené až narůžovělé okřídlené nažky, které se postupem času zbarvují do světlé hnědočervené. Počet nažek na jednom stromě se pohybuje okolo 1 milionu. Pajasany rostou velmi rychle. Za první rok můžou poporůst až o 2 m. Začínají plodit od 10. roku života, ale můžeme se setkat i s mnohem mladšími plodícími jedinci. Dožívají se cca 50 let. Dřevo je tvrdé, lehké, ohebné a dobře snáší sucho.

 

Možná záměna: S naším domácím jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior). Jasan má ale mnohem menší listy. Pajasan žláznatý je jediný zástupce tohoto rodu u nás. Ostatní druhy jsou mnohem choulostivější. V České republice se můžeme pravděpodobně setkat ještě s pajasanem Vilmorinovým (Ailathus vilmoriniana), ale jeho výskyt ještě nebyl potvrzen.

 

Rozšíření: Původní domovinou těchto dřevin je Asie (Čína). Pajasany se dostaly do Evropy v druhé polovině 18. století. Z Braniborska, kde byl vysazen roku 1780, se šířil dál na východ, až se dostal do Čech. Tento přesun mu trval necelých 30 let.

 

Ekologie: Jedná se o rychle rostoucí pionýrskou dřevinu. Vyznačují se alelopatií, tzn. schopností vylučovat látky (hlavně ailanthon), které omezují růst ostatním rostlinám. Bylo prokázáno, že ailanthon vadí 35 druhům listnatých a 34 jehličnatých stromů. Tyto látky produkují zejména mladí jedinci, kteří tak vyhrávají boj o světlo s ostatními dřevinami. Z parků a měst se kosmopolitně šíří. V přírodě si vybírají slunná a teplá stanoviště. Půdní podloží není limitujícím faktorem, pajasany jsou schopné růst na půdách vápenitých, surových, podmáčených... Pajasany patří mezi 40 nejvíce invazních dřevin na světě. Nejlepší možné odstranění těchto dřevin je řez a následné potírání pařezů herbicidy. Rychlost likvidace se odvíjí od velikosti populace. Nejdříve se s těchto dřevin můžeme zbavit za tři roky.

 

Význam: Vzhledem k tomu, že tyto dřeviny jsou velmi odolné vůči imisím, jsou vysazovány jako rychle rostoucí dřeviny do parků, měst, větrolamů a díky své odolnosti na nízké pH půdy se vysazují i jako rekultivační dřevina. Ve své původní domovině je využíván ve farmacii. Homeopatika z pajasanu se používají při léčbě úplavice a malárie. Při nadměrné konzumaci dochází ke zvracení a bolestem hlavy. Ve své domovině je hostitelem martináče (Samia cynthia), který produkuje hedvábí, ale bohužel pouze druhotné kvality. Dřevo se používá ve stavebnictví, k topení, výrobě papíru a v minulosti i v nábytkářství.

 

Variety/Kultivary: Ailanthus altissima´Acubaefolia´, Ailanthus altissima´Pendulifolia´, Ailathus altissima ´Tricolor´,Ailanthus altissima ´Sutchuanensis´, Ailanthus altissima ´Erythrocarpa´.